Program Debilení na začátku akce

Míša:
Mám-li odpovídat obecně, tak osobně nejsem proti takovémuto programu – atmosféra se uvolní, účastníci „rozehřejou“, setřepou ze sebe ochranné štíty atd. – je to tedy jakási rozcvička, po které je máme rozehřáté na další program. Většina lidí to ustojí. Ale jako u všeho – může to být i velmi individuální a u některých skupin bych to velmi zvažovala. Je-li to např. skupina puberťáků, tak se tam jistě najdou lidi, kterým to rozhodně příjemné nebude a je vhodnější zvolit jiný program, v určité skupině to nebude nejvhodnější dávat na začátek programu atd., ale to už je opravdu na konkrétním zvážení.

Sven:
Spontánní bezhlavý tanec na začátku akce vnímám jako ne úplně šťastný hlavně z důvodů počátečního ostychu a možné snahy se neztrapnit před ostatními, což je právě klíčový prvek programů typu Debilení apod.- (práce s trapností, spontaneitou, odpoutáním se, vnímáním ostatních).
Pokud to tedy vyloženě není dramaturgický záměr a není s těmito tématy dále nějak pracováno (postupné objevování sebejistoty v závislosti na znalosti ostatních, téma vlastní volby vs. mínění ostatních...), nezdá se mi to příliš funkční. Aby si účastník mohl skutečně užít uvolněný bezhlavý tanec, myslím, že potřebuje už ostatní docela dobře znát a skupina by obecně měla mít už vyříkané vzájemné pozice a vztahy.
Podobných programů jsem zažil několik a většinou i přes snahu organizátorů a třebas i skupinu už dopředu se znajících lidí, upadlo Debilení spíše do klasické diskotéky, kde je každý sám, ač všichni spolu. Nutno dodat, že mnohdy si toho instruktoři nebyli vědomi, protože sami si během programu totálně ulítli.

Radim:
Aktivitu „Debilení“ budu vnímat jako něco, na čem si účastníci ujedou a nebude to šlupka od banánu. Jinak nevím, co si mám představit pod pojmem bezhlavý tanec, ale když jsem viděl záběry z Woodstocku, tak si myslím, že by to mohlo být ono. Je to možná tvrdé a namyšlené, ale můj názor na to je takový, ať si klidně účastníci „ujedou“, ale jen tam, kam jim to dovolíme. Myslím si, že by instruktor neměl opustit roli instruktora a měl by být opravdu tím pomyslným režisérem kurzu. Měl by dokázat fundovaně odpovědět na zvídavou otázku právě přijíždivšího partnera kurzu – „A proč jste to tam dali?“. A když se na to podíváme dramaturgickým drobnohledem, tak bychom mohli vidět, že programy, které vyžadují větší dávku exhibicionismu, je dobré zařazovat v době, kdy si myslíme, že prostor, kde se budou moct někteří „předvádět“ víc než ti ostatní, unese skupina i jednotlivci v ní (a nebude to kontraproduktivní vůči cíli kurzu).