Články
Téma čísla
Cílem článku je ohledávat terén a možná podloží pro tezi, že klademe-li si otázku, co je to „zážitková pedagogika“, může nám k odpovědi velmi dobře posloužit interpretace rituálů. Rituál tak snad může být jakýmsi klíčem k jejímu uchopení, spíše než obecná pedagogika. Z tohoto zorného úhlu se „zážitková pedagogika“ jeví jako cosi velmi původního a archaického, co z teoretického hlediska spíše než pod pedagogiku spadá do oblasti kulturní antropologie a náboženského zkoumání. Článek předkládá několik vybraných pojetí rituálů a představuje souvztažnost mezi nimi a „zážitkovou pedagogikou“.
Propojení, přesah a smysl starých rituálů.
Vůdčí osobnosti bývají povětšinou zářivě inteligentní, vzdělané, aktivní a originální. Jejich chování bývá někdy podvratné, nerespektující žádnou normu. Dokáží posouvat svět, vzbuzovat naději, šířit optimismus, všelijak povznášet, být paliči nehybnosti. Z určitého hlediska mohou být určitou anomálií, kterou někteří méně nadaní jedinci mívají tendenci odstranit.
Co je to vůdcovství? Kdo je vůdce? Jaký má být ten, kdo vede druhé? Hlubokou a promyšlenou odpověď na tyto otázky se pokusil dát filosof Platón. Ten odmítá představu, že vůdcem má být člověk, který dokáže ovládat druhé silou, násilím a nátlakem. Autorita opravdového vůdce musí být podle Platóna vždy založena v tom, že jde o ctnostného člověka. Co to ale znamená?
Oheň, vzduch, voda, země. Co jsou živly? Čím jsou živly pro nás? Jak živly vnímáme? Jak je můžeme vnímat? Utváří živly náš svět? Je nauka o čtyřech živlech jen archaickou představou, nebo jsou živly živé i dnes?
Všechno, co nazýváme zážitkem, má svůj původ ve smyslovém vnímání. Všechny duševní prožitky jsou nedělitelně spojené s fyzickými procesy probíhajícími v lidském těle. Toto spojení stálé více objevujeme díky moderní medicíně a psychologii. Stalo se téměř módou mluvit o „celistvosti“ (integrálním pojetí) člověka. Tato myšlenka se často interpretuje jako protiklad vůči křesťanské tradici, která byla v určitých rysech nepřátelská vůči tělu.
Jedna možná odpověď na otázku, kterou si člověk klade po tisíciletí.
Přijde mi, že prvek zábavy je při učení nesmírně důležitý, ale podle mě spíše k vytvoření atmosféry podporující učení (ve stresu či strachu se toho člověk moc nenaučí). Stále by však neměl chybět cíl, kam se chci dostat, aby zábava nepřevážila a neshodila kolegu učení z houpačky na druhé straně.
Hra je jednou ze základních činností člověka, ale i zvířete. Každé mládě si již od narození spontánně hraje se svými sourozenci a s věcmi ze svého okolí. Většina živočichů se pomocí hry nejen připravuje a učí to, jak si obstarat potravu (především šelmy), ale také nácvik boje o samici a své teritorium.