Adaptační zážitkové kurzy a změna atmosféry ve škole

O pozitivním vlivu zážitkových kurzů už bylo napsáno dost. Zážitkové kurzy byly již předmětem zkoumání několika diplomových prací. Zajímavé může být podívat se  na  změnu atmosféry ve škole z pohledu přístupu k vlastním zážitkovým kurzům.    

Na naší škole jsme letos pořádali již desátý ročník úvodních adaptačních kurzů. Posledních pět let již organizujeme úvodní kurzy bez přímé účasti o.s. Hnutí GO!, ale říkáme jim dále jménem, mezi učiteli, studenty i rodiči vžitým, tj. „kurz GO“.   Už to, že není potřeba nikomu vysvětlovat co takové „goučko“ obnáší je asi jedním ze signálů změny atmosféry ve škole. V počátcích vnímali kolegové goučko spíše jako nějakou módní novinku prosazovanou několika nadšenci, kteří si „chtějí hrát s dětmi“. K popularitě v prvních letech neprospěla ani skutečnost, že místo nesourodé skupiny „prváků“,  kteří jsou ze všeho „vykulení“, přišla  první den do školních lavic skupina mladých lidí, které spojil  intenzivní týdenní zážitek. Z pohledu postupných změn ve vnímání významu kurzů je potřeba odlišit změny z pohledu třídních učitelů a  učitelů - netřídních. Změna pohledu třídních učitelů  byla poněkud rychlejší. Třídní   mají přece jen větší zkušenosti s vývojem a životem  třídy. Pravdou je, že zpočátku i někteří zkušení kolegové volili „útěk“ do třídnictví ve víceletém studiu (kde jsme tehdy ještě tento typ kurzů nepřipravovali). 

Zpočátku na „goučko“ jezdili skutečně ti „odvážnější třídní“, ale postupně se na kurzech vystřídali všichni adepti na třídnictví a většinou se nechali do programu zatáhnout. Ti kdo jeli na kurz již po druhé většinou jeli už s tím, že se nejedná jen o „hraní a zábavu“, ale o cílené působení na vývoj třídy i jednotlivců. Kolegové, kteří nemají zkušenosti s třídnictvím jsou v poněkud jiné situaci, protože jsou odkázáni pouze na zprostředkované informace. V tomto případě se ukázalo, že lepší než semináře, školení nebo doporučení vedení školy je kvalitní „referenční marketing“, tedy pozitivní  zkušenosti ostatních kolegů a informace od rodičů a studentů.  Z  pohledu změn atmosféry ve škole bylo tedy nutné nezaměřovat se pouze na  rozšiřování  skupiny organizátorů a propagátorů zážitkové pedagogiky, ale snažit se především získat, alespoň tichou podporu „mlčící většiny“ kolegů. V tomto případě je také velice důležité od počátku zdůrazňovat, že adaptační kurzy jsou jen startem a bez návaznosti dalších aktivit v průběhu studia, jejich vliv po určité době „vyšumí“.  Důležitým faktorem změny pohledu na kurzy zážitkové pedagogiky ve škole  je i obměna pedagogického sboru. Samotný příchod mladších kolegů ze škol však bohužel není zárukou změny. Vzhledem k tomu, že současný systém vzdělávání na VŠ pedagogického zaměření  příliš s podobným typem akcí příliš nepočítá, je dobré, když vedení školy při přijímání nových kolegů naslouchá kladným referencím a vyhledává adepty vhodných osobnostních kvalit.  

Vrátím-li se na počátek,  zážitkové kurzy na škole mění atmosféru a rozhodujícím prvkem v tomto vývoji je přístup pedagogického sboru. Má-li být změna přístupu učitelů trvalá, je  záležitostí  postupného – „evolučního vývoje“, který ale nakonec přináší výsledky.

A na závěr,  výrok třídního, který jel letos již potřetí, přesto že zpočátku patřil k nejtvrdším odpůrcům  „gouček“:

„Když tam jedu, tak to pořád  beru  trochu jako nástup na vojenské cvičení, ale uznávám, že je to pro můj vztah se třídou i pro děcka výborná záležitost…“