Batoh

Každý z nás si neseme od narození na zádech batoh. Do něj pak ukládáme všechny pocity, které nám nejsou libé nebo které se nehodí do našeho vidění světa. A před sebou pak máme upravenou realitu jako projekční plátno našeho virtuálního světa. Hlavní hrdinové tohoto skvělého příběhu, který do světa vysíláme, jsme my – dokonalí, na jedničku.
A jednoho dne se může stát, že nám batoh na zádech pořádně ztěžkne. Nebo se naplní po okraj a tak rychle, že praskne a z něj se doslova vyvalí a zavalí nás bolavý hnis našich ran, který už pořádně zapáchá.
A když máme štěstí, tak nezešílíme ani neumřeme.
A dostaneme od života jako dárek druhou šanci. Nový život, ve kterém cítíme, co je podstatné. A dovolíme si ten luxus vnímat ve svém životě BOLEST a ZRANĚNÍ. Protože ta do našeho života patří. A pokud ji necháme ve své duši působit, najednou bude náš batoh lehčí.
A když dokážeme vnímat naše emoce ve vědomí, začneme po čase znovu cítit naše tělo. A možná se zase naučíme mít ho rádi.
A možná se přestaneme stydět se sami pohladit.
A potom jednoho dne přijde ten velký zázrak. Tak jako se vychyluje kyvadélko do obou stran, tak na druhém pólu emocí bude čekat naše upozaděné štěstí.
To, které vychází zevnitř a přináší alespoň na krátkou chvíli pocit naplnění.
Stačí jen to, že jsem. Ve své obyčejnosti a všednosti.
Já, malý. Nejsem bezbranný.
Jen nemusím mít pocit, že nesu na svých bedrech všechnu tíhu světa.
Najednou není těžké PODĚKOVAT.