Baťůžkářův průvodce galaxií
Novodobá česká cestopisná literatura paradoxně utrpěla tím, že se po pádu komunismu otevřely hranice. Kdejaký nadšenec, který nyní zajede na týden do Itálie k moři a udělá tam pár snímků kompaktním fotoaparátem, ze svých dojmů hned sepisuje knihu. Výsledkem je naprostá nepřehlednost a přesycenost trhu. V knihkupectvích leží stohy cestopisů nevalné kvality. Těžké je se mezi záplavou neznámých autorů a titulů zorientovat. A těžké je v hoře plytkých a zbytečných knih najít tu skutečnou kvalitu.
Knihy Ata Mua a Ola lama autorky Evy Palátové jsou naštěstí tou pověstnou perličkou na dně, respektive hned dvěma perličkami. Letos vyšly formou dvouedice v poutavé grafické úpravě a vynikají především osobitým stylem autorčina psaní. Palátová patří k oné nejmladší generaci českých cestovatelů, pro niž je typické dobrodružné a nezávislé cestování jen s batohem na zádech a neurčitým plánem. Své tulácké eskapády ovšem dokáže vyprávět s obdivuhodnou dávkou nesporného literárního talentu. Lehkým perem psané epizodky z celého světa podává s vlídným humorem a jiskřivou jazykovou tvořivostí, zároveň ale nabízí čtenářovi i patřičnou dávku zajímavé faktografie.
Cesta (skoro) kolem světa
Autorčina prvotina Ata Mua, která získala hned několik literárních ocenění včetně vítězství v anketě Nejzajímavěji psaný cestopis na českém trhu, nese podtitul „Kolem světa za 800 dní“. Název je ovšem poněkud zavádějící. Ve skutečnosti kniha zachycuje pouze autorčiny zážitky z pracovního pobytu v Austrálii a z cest po několika zemích Oceánie a jižní Asie.
Mezi nejpoutavější momenty patří dramatický popis situace, kdy se cestovatelka ztratila v hloubi indického Himálaje a lehkovážné toulání se rázem proměnilo v boj o přežití. K vtipným pasážím zase patří slovní variace na téma mnohomužství asijských domorodých národů, vtipkování na úkor singapurských autobusů označovaných nápisem „SMRT“ či uštěpačný komentář na obezitu obyvatel Samoi.
Jižní Amerikou bez ponorkové nemoci
První cestopis Evy Palátové je nicméně ještě trochu nesourodý a těkavý, když čtenáře vede střídavě do tak odlišných zemí, jako je Indie, Nový Zéland či Brunej. Druhá kniha Ola lama je v duchu podtitulu „Jižní Amerikou od rovníku k tučňákům“ už podstatně víc sevřeným a spojitým vyprávěním. Zachycuje půlroční cestu šestičlenné skupinky českých dobrodruhů napříč kontinentem.
Palátová si opět umně hraje se slovíčky, když líčí osobitý latinskoamerický kolorit. Třeba když po svém s nadsázkou vysvětluje důvod dlouhověkosti obyvatel ekvádorského údolí Vilcabamba: „…Vegáč... Lidi tu zkrátka nemají starosti, a tak prostě zapomněli chodit do práce, zapomněli kolik jim je a zapomněli i umřít. To je hned. Jaképak klima…“
Nebo když komentuje jazyky původních indiánů: „….neměli moc slov. Odpovědi indiánů bývaly stručné, jasné, bez výmluv, opisování, okecávání. Vlastně kdyby nevymřeli na nemoci, umřeli by dnes z politiky.“
Vedle přívětivého humoru ale autorka nabízí i hlubší a poetické postřehy k atmosféře jihoamerických zemí, které dokazují její schopnost vnímat ilustrativní detaily každodenního života. V příloze knihy nazvané Malý průvodce baťůžkáře pak Palátová přetavila své bohaté zkušenosti v konkrétní cestovatelské tipy, jak pojmout při nezávislém cestování stravu, co přibalit do krosny či jak sestavit partu, kterou na cestě nerozklíží ponorková nemoc. Tyto postřehy mají obecnější platnost, ať už se cestovatel vydává kamkoliv.
K působivosti obou cestopisů přispěly nedílně i fotografie, většinu z nich pořídil talentovaný fotograf Tomáš Paleček. Snímky zaujímají téměř polovinu prostoru v obou knihách a většinou adresně dovyprávějí text.
Ata Mua a Ola lama jsou prostě svěžím větrem do současné cestopisné produkce. Pohladí duši baťůžkářovu a poslouží jako dobrý zdroj informací před cestou do Jižní Ameriky, Asie či Oceánie. Eva Palátová ukázala, že bohatá tradice českých literárních cestopisů možná nakonec přece jen najde své pokračovatele i v porevoluční generaci.
Tomáš Stingl
