Charta lidských povinností

V posledních desetiletích slýcháme a čteme velice často o Chartě lidských práv. Stalo se z ní jakési moderní evangelium, na které se kdekdo odvolává. V demokratických zemích především ti lidé, kteří požadují od společnosti různé výhody.
Na rozdíl od evangelia křesťanského je však tento „posvátný text“ v mnoha státech závaznou právní normou. Nemám nic proti němu, považuju ho za správný a potřebný, ale vadí mi, že současně s ním nebyla světovým společenstvím formulovaná a odhlasovaná také Charta lidských povinností. Její neexistence umožňuje, aby se lidských práv dovolávali a tvrdě je prosazovali i lidé, kteří sami necítí vůči společnosti žádnou odpovědnost a chovají se jako paraziti. Ostatní se o ně musí postarat, sami však nejsou ochotni pro druhé hnout prstem.
Nejsem první, kdo po Chartě povinností volá, její potřebnost si uvědomuje hodně lidí, ale zatím jsem nikde nenarazil ani na pokus o její formulaci. Vlastně jeden návrh se mi dostal do ruky, jeho obsah se přesně nekryje s Chartou lidských povinností, ale má k ní blízko. Přednesl jej bývalý německý kancléř Helmut Schmidt v září 1997 na Pražském hradě v rámci Fóra 2 000 jako „Všeobecné prohlášení lidských odpovědností“. Je to dílo rady zvané InterAction, o které jinak nic nevím.
Za preambulí následuje 19 článků, které tu podávám ve zkráceném znění:
1. Každá osoba má odpovědnost zacházet se všemi lidmi humánně.
2. Žádná osoba by neměla podporovat žádnou formu nehumánního chování.
3. Všichni podléhají etickým normám. Každý má odpovědnost prosazovat dobro a vyhýbat se zlu.
4. Všichni musí přijmout odpovědnost vůči všem, rodinám, komunitám, rasám, národům a náboženstvím.
5. Každá osoba má odpovědnost mít k úctu k životu. Nikdo nemá právo ranit, mučit nebo zabít jiného člověka. To nevylučuje právo na sebeobranu.
6. Spory mezi státníky, skupinami i jednotlivci by se měly řešit bez násilí.
7. Každá osoba musí být chráněna. Ochranu vyžadují i zvířata a přírodní prostředí.
8. Každá osoba má odpovědnost chovat se slušně, poctivě a nestranně. Žádná osoba ani skupina by neměla oloupit nebo připravit svévolně o majetek jiné lidi.
9. Všichni mají odpovědnost usilovat o překonání chudoby, podvýživy, nevědomosti a nerovnosti. Podporovat udržitelný rozvoj po celém světě.
10. Všichni mají odpovědnost rozvíjet své talenty.
11. Veškerý majetek musí být užíván v souladu se spravedlností a k pokroku lidstva.
12. Každá osoba má odpovědnost mluvit a jednat pravdivě. Nikdo by neměl říkat lži. Nikdo není povinen říkat celou pravdu.
13. Nikdo není vyňat z všeobecných etických norem.
14. Svoboda sdělovacích prostředků musí být používána s odpovědnost a rozvahou. Senzačnímu zpravodajství, snižujícímu člověka a jeho důstojnost, je nutné se vyhýbat.
15. Představitelé náboženství by neměli podněcovat nenávist, fanatismus a náboženské války, měli by podporovat toleranci.
16. Muži a ženy mají odpovědnost projevovat si navzájem úctu v partnerských vztazích.
17. Manželství vyžaduje lásku, věrnost odpuštění.
18. Rodiče ani jiní dospělí by neměli vykořisťovat, zneužívat nebo týrat děti.
19. Nic v tomto prohlášení nedává státu, skupině či osobě právo provádět činnost zaměřenou na zničení kterékoli z uvedených odpovědností, práv a svobod.

Při vší úctě k tomuto pokusu mi návrh Charty lidských odpovědností připadá v mnoha bodech málo konkrétní a některé formulace nedůrazné. „Spory mezi státníky, skupinami i jednotlivci by se měly řešit bez násilí.“ Místo „by se měly“ je lepší „nesmí se“. Ale tady narážím na zásadní problém. Je vůbec možné požadovat tak kategoricky zákaz násilí v řešení sporů, při nich by šlo například o bytí a nebytí jedné strany? Nebo při nichž by jedna strana svým jednáním bezostyšně pošlapávala práva druhé strany?

Kloním se tedy k názoru, že by Charta lidských povinností měla obsahovat jasné, konkrétní příkazy, formulované co nejstručněji. Vezměme si příklad z biblického desatera, i když to je až příliš stručné. K těmto lapidárním příkazům by patřil výklad a komentář, který by je osvětlil z různých stran.
Uvítal bych, kdyby se co nejvíc lidí podílelo na přípravě této Charty svými návrhy, co by měla obsahovat a jak by měly znít její jednotlivé body. Uvedu příklad.
„Kdo je schopen práce, ale z různých důvodů ji nemá a je odkázaný už déle než tři měsíce na finanční pomoc státu, musí peněžité dávky odpracovat veřejně prospěšnou činností.“
Výklad: „Nikdo práce schopný by neměl požadovat od společnosti peníze a nic jí za to nedat. Sociální pomoc státu můžeme odpracovat úklidem ulic, péčí o městskou zeleň, odklízením sněhu z chodníků, shrabáváním podzimního listí, dohledem nad pořádkem v parcích a na dětských hřištích, čištěním zdí od výtvorů sprejerských vandalů atd. Kvalitnější lidé z řad nezaměstnaných by byli pověřeni dohledem nad prováděním veřejně prospěšných prací a jejich evidencí. Ulice, které někdy vypadají spíš jako smetiště, by mohly po celý rok zářit čistotou. A město by to nestálo ani korunu.
Vyjmenované práce by jistě nestačily pro všechny nezaměstnané, bylo by potřeba sestavit co nejširší katalog možností. Radnice by měly zdarma k dispozici přinejmenším pomocné dělníky při budování staveb a realizaci projektů financovaných z městských zdrojů.
Tato „pracovní povinnost“ by ovšem musela být uzákoněná a její podmínky dokonale promyšlené. Například kolik hodin musí člověk dostávající dávky odpracovat.
Nechápu, proč takový zákon sněmovna už dávno neodhlasovala.
Tohle opatření by možná přimělo i lenochy, kteří zneužívají sociální pomoc státu, aby si hledali lépe placené zaměstnání, když už stejně nemůžou sedět v hospodě nebo doma a civět na televizi.
A sankce za odepření veřejně prospěšné práce? Ztráta státní podpory. Špatně vykonaná práce? Snížení sociální dávky.
Dávno se ptám: Proč je tolik občanů České republiky nezaměstnaných, když tu pracuje několik set tisíc zahraničních dělníků?

Ještě jeden bod Charty lidských povinností bych tu rád zmínil:
„Každý je povinen pečovat o své zdraví.“
To je jistě velmi neurčitě formulovaná povinnost. Co s tím? V jejím výkladu by mělo stát, co považuje dnešní lékařská věda za vědomé poškozování vlastního zdraví. Patří sem určitě kouření a užívání nebezpečných drog. Jaký dopad však může mít pouhé konstatování povinnosti pečovat o vlastní zdraví bez citelných sankcí? Varovný slogan na krabičkách, že kouření způsobuje rakovinu, nemá zřejmě žádoucí efekt. Účinnější sankcí by mohlo být zvýšení zdravotního pojištění pro kuřáky a uživatele drog. Je jisté, že většina z nich v budoucnosti na svůj zlozvyk doplatí zdravotně. Proč by pak jejich nákladné léčení měli platit ze svých daní ostatní?
Nevím, jestli nějaký zákon zakazuje kouření mladým lidem, ale vzhledem k tomu, že se cigarety nikde nesmějí prodávat osobám do 18 let, je kouření dětí a nedospělých považováno za velké zdravotní riziko. Kde tedy děti berou cigarety, když jim je nikdo nesmí prodat? Proč mnoho rodičů toleruje, že jejich ratolesti kouří a ohrožují tak své zdraví víc než dospělí? Kdyby museli zaplatit pokutu za to, že byl jejich nedospělý potomek přistižený se zapálenou cigaretou, určitě by na něj lépe dohlíželi.
Jak je vidět, i bod Charty lidských povinností popsaný jen sedmi slovy vyvolává mnoho otázek a je třeba ho důkladně promyslet.

Teď se ptám: Jaké další body by měla Charta lidských povinností obsahovat? Když o tom nahlas uvažuju, měly by se týkat především vztahů člověka – k sobě samému, ke své rodině, k jiným lidem (společnosti, národu). Ale i k přírodě a životnímu prostředí.

Je už čas, aby taková Charta vznikla a byla slavnostně vyhlášená.