„Co nám vítr přivál aneb Život po psovi…?“

Inspirace

Za oknem sněží, je mlha, bude asi tak -6°C. Napije se horkého čaje z hrníčku, co dostala od babičky, posadí se ke stolu, zapne notebook, MS Word, nový dokument… a uvažuje nad tím, jak začít… Dlouho, dlouho nic. A pak jí to docvakne! Ona přece nemůže psát o něčem TAKOVÉM tady a teď! A proto si vezme papír, tužku, oblíkne se a jde si sednout na terasu, na lavičku s výhledem na zapadajícím sluncem zalitý hřeben Beskyd, zapne čelovku a pustí se do psaní. Jde to samo…

Je to všechno už tak daleko! Anebo tak blízko? Dvanáct dní jsi součástí přírody. Z toho pocitu tě jen někdy vytrhne zvuk zipu od stanu nebo syčící vařič. Dvanáct dní si užíváš tu blízkost, tu autentičnost, tu krásu a přirozenost (i když v té mlze toho moc nevidíš). A pak, prásk, realita je jinde. Realita je v ulicích přeplněných auty, lidmi, hlukem. Nelíbí se mi to. A chci zpátky! A taky že půjdu! Vracím se tam často. V myšlenkách, ve snech, v rozhovorech. Je to nádhera. Je příjemné povídat si s někým, kdo ti rozumí, kdo to s tebou zažil; ale taky je zajímavé povídat si s lidmi, kteří vůbec nemají páru. Povídáš, popisuješ, ukazuješ… a oni koukají a koukají a nechápou. Oni si to neprožili, nemůžou to pochopit…

A tak se potloukáš realitou; malý nepochopený človíček, prožívající si ten svůj svět… Ten svůj svět, který je jiný. Ty jsi jiný. Pes Tě změnil. Není to ale žádná razantní změna! Nestaneš se ze dne na den punkerem, filosofem nebo básníkem. Jen se třeba začneš na věci dívat jinak. Přehodnotíš své postoje. Otevřeš oči tam, kde před tím jsi je schválně mhouřil. Začneš se ptát. Začneš objevovat, uvědomovat si…

Jenže špatně se to konkrétně vysvětluje, špatně se to konkrétně popisuje, nejde to vyjádřit. K čemu to celé bylo??? Je ještě brzy dělat závěry. Ještě to pořád zní a dlouho znít bude! Ale není brzy na to sesumírovat, „Co mi to celé dalo?“. A to pěkně stylově!

Tedy, co mi Gotickej pes dal, jak jsem ho vnímala já?:
Ž - Živly. Všudypřítomné, všeho se dotýkající, na všechny působící, důležité, krásné, nebezpečné i zrádné. Ale který je ten nejdůležitější? No přeci ten svůj! A co teprve, když je někdo ve SVÉM ŽIVLU!!!!
I - Impulsy. Přicházely, přicházejí, budou přicházet. Ze všech stran i směrů. Z různých podnětů, od různých lidí. Baví mě je sledovat, přijímat, vysílat.
V - Víru. Víru v sebe sama.
O - Osvobození. Osvobození se od civilizace, předsudků, závazků a předsevzetí.
T - Trpělivost.
J - Jedinečnost. Jedinečnost okamžiků. Jedinečnost lidí. Jedinečnou jedinečnost.
E - Energii. Kopy, mraky, tuny energie!!!!
G - Gotik-Band. Bylo mi ctí, stát se na několik chvil součástí netradičního, ojedinělého a famózního Gotického bandu! Budu na to dlouho vzpomínat! Ty chvíle u plápolajícího ohně, unášeni melodiemi se snahou ukrást si ten svůj kousek tepla...
O - Obohacení. Obohacení ve všech směrech – duchovně, fyzicky, hudebně, v mezilidských vztazích…
T - Touhu. Touhu jít dál. Jít si za svým. Jít a rozhlížet se. Touhu poznávat a vědět. Touhu zkusit. Touhu zažít to všechno znova!!
I - Inspiraci. Inspiraci nejen pro všední, obyčejné, šedé dny.
C - Cestu. Vidím ji před sebou. Po cestě kráčí osoba. Ta osoba se směje a je šťastná… I cesta může být cíl!!
K - Krásu. Krásu přírody. Krásu jednoduchosti. Krásu lidí. Krásu ohně. Krásu okamžiku…
E - Energii. Kopy, mraky, tuny energie!!!!
J - Jiskry. Jiskry plápolajícího ohně. Vyhaslé jiskřičky v očích, ale i ty žhnoucí. Jiskry, létající černou tmou.
P - Přirozenost. Přirozenost člověka. Přirozenost svou vlastní. To nejzákladnější, to nejčistší, to nejhlubší z čeho člověk je.
E - Energii. Kopy, mraky, tuny energie!!!!
S - Směr. Je těžké se rozhodnout. Je těžké si vybrat. Je těžké určit směr. Já ten svůj našla.
…

Obloha zčernala, obrysy hor už nejdou pořádně vidět. Ruce jí promrzly, čelovka mírně dosvěcuje. Pořád je mlha. Už neplápolá žádný oheň. Dneska se rozmrzat u ohně nebude. Dneska nezazní ani kytara, ani sborový zpěv. Tam vevnitř čeká posel, na ní peřina, čisté pyžamo.
Jde dovnitř. Posadí se ke stolu, zapne notebook, otevře MS Word a píše.
SAKRA!!!