Historie stolních her

in

Hra má velký význam při přípravě na život i pro lidskou populaci. Je od počátku lidstva neoddělitelně spjata s každodenními činnostmi. Dítě pomocí hry poznává své okolí, získává z něho informace, učí se základním společenským zvyklostem, připravuje se na budoucí život. V dospělosti hru člověk využívá častěji jako druh odpočinku, relaxace a úniku od reality. Hra člověka doprovází od narození do smrti.

Historie stolních her je bohatá a má velký vliv na vývoj her v současnosti. Avšak mezi hrami používanými v minulosti (klasickými) a v současnosti (moderními) je možno vypozorovat velké množství rozdílů. Základní myšlenka těchto her ale zůstává stejná. Mají rozvíjet osobnost, pobavit a vyplnit volný čas.

Stolním hrám takovým, jaké známe v současnosti, předchází tisíce let dlouhý vývoj. Některé pozůstatky her známe pouze z archeologických nálezů a jejich pravidla se již nikdy nedozvíme. Jiné hry jsou však staré několik tisíc let a dodnes jsou hrány s oblibou po celém světě. V čem asi spočívá kouzlo těchto her? Některé hry se předávaly z generace na generaci a byly znovu objevovány, aby si lidé při hraní těchto her mohli odpočinout a porovnat svoji důmyslnost.


1.1 Stolní hry ve starověku


První nálezy stolních her jsou staré několik tisíciletí. Mezi nejstarší hrací plány patří nález v hrobce El-Mahasna v Horním Egyptě. Pochází z roku 4 000 – 3 500 před n. l. a je to starobylá hliněná tabulka s políčky 3 x 6. Zachovala se ve velmi dobrém stavu i s jedenácti hracími figurami. V jiných pramenech se uvádí stáří 5 500 – 6 000 př. n. l. (Zapletal, 1991). Tento a mnoho jiných nálezů dokazují, že stolní hry se těšily oblibě i v době před několika tisíci lety. Propracovanost herních plánů a figur dále dokazuje, že pravý původ stolních her je mnohem starší. Takovéto nálezy nepocházejí pouze z Egypta, ale setkáváme se s nimi i v Palestině, Asýrii, na Kypru, Krétě, v Řecku, Indii, Číně, v Japonsku a na různých místech Afriky (Nowak, 1979).


Obrázek č. 1: Kresba hrací desky nalezené ve Starém Egyptě (Nowak, 1979).

Předtím, než byly herní plány vyrývány do kamene a hliněných tabulek, byly pravděpodobně kresleny do písku či hlíny, později do břidlicových a dřevěných desek. Jako hrací kameny byly používány oblázky a nejrůznější přírodniny (Zapletal, 1991). Další významný nález pochází z období okolo roku 2600 př. n. l. Je to dřevěná tabulka vykládaná světle modrým lazuritem a mušličkami. Byla nalezena v hrobce vládců starověkého města Ur v jižní Mezopotámii.


Obrázek č. 2: Zobrazení hry lva s kozou na egyptském papyru (Nowak, 1979).

Zmínky o stolních hrách nacházíme v dílech významných řeckých spisovatelů Homéra, Platóna a Sofokla. Na schodech Akropole v Athénách je nakreslen plán hry Mlýnek, což svědčí o popularitě této hry. Další zmínky nacházíme také u Řeků.

Vůbec první písemné záznamy o stolních hrách jsou v Brahma-jala Suttě, v knize z 5. stol. př. n. l. Odborníci tvrdí, že i v Bhagavandgítě je popsán souboj, který se odehrává na herní desce (Huizinga, 1970).

Další důkazy o oblíbenosti a rozšířenosti stolních her se nachází na zdech starověkých domů a chrámů v Pompejích, ale i ve skalních jeskyních v Indii.

1.2 Stolní hry ve středověku

Ze 7. století pochází nejstarší známá zmínka o původně indické hře Čaturanga (předchůdce hry šachy) v sanskrtské básnické sbírce Vasavadatta. Setkáváme se i s prvními karetními hrami. Autoři Omasta a Ravik (2006) se ve své publikaci přiklánějí k teorii, která klade vznik první karetní hry do Číny. Jednalo se o hru, která byla odvozená bezprostředně z prvních papírových bankovek světa. První písemný doklad uvádí, že tyto karty vznikly roku 1120 pro zábavu konkubín. V Evropě se „Hra v karty“ prvně objevuje v roce 1377 a postupně se stává oblíbenou ve všech evropských státech. K největšímu rozvoji však dochází po roce 1447, kdy byl vynalezen knihtisk.

Bohužel se mnoho písemných památek o stolních hrách nedochovalo. V 13. století vychází první kniha věnovaná deskovým hrám. Rukopisný kodex si nechal zhotovit španělský král Alfons X. zvaný Moudrý. Jeho název je „Alfonso el Sabio: Libros de Acedrex dados e tablas“ (Alfonse Moudrého Kniha o šachové hře). Jak uvádí Zapletal (1979), obsah této knihy je rozdělen do sedmi částí. První část se zabývá výlučně šachovou hrou, ale v dalších částech jsou uvedeny další hry, které se ve 13. století těšily oblibě. Např. mlýnek, velký mlýn, vrhcáby, ovčinec a také Alquerque, který je pravděpodobně předchůdcem dnešní dámy.

Zajímavým dílem je kniha o šachu Tomáše ze Štítného Kniežky o šašiech. Kde vedle pravidel a strategií je navíc život přirovnáván ke hře v šachy.

1.3 Stolní hry v novověku

I průběhu období novověku byly stolní hry velice oblíbené a vznikaly i nové hry, které se hrají dodnes. Např. Othello či Halma. Jan Amos Komenský ve svém světoznámém díle Orbis Sensualium Pictus (Svět v obrazech) zobrazil vrhcáby a šachy. Z počátků novověku se snad na každém zámku dochovaly herní stolky či herní desky, které jsou skutečně uměleckými díly. Převážně se setkáváme s herními plány hry v šachy, mlýnu a dámy. Také karetní hry a hry s kostkami jsou v tomto období stále častější.


Obrázek č. 3: Výřez z ilustrace z knihy Orbis Sensualium Pictus Jana Amose Komenského.

Karetní hry byly dlouhou dobu společností odsuzovány, protože se hrály o peníze. Příkladem mohou být mariáš a bridž.

K velkému přelomu ve vývoji stolních her došlo v roce 1935, kdy si Charles Darrow (1889 – 1967) nechal patentovat hru Monopoly, která je považována za první moderní stolní hru. Od této doby bylo vydáno velké množství stolních her, které jsou velice oblíbené po celém světě. V Evropě patří mezi velmoci stolních her Německo, kde jsou každoročně udělovány ceny „Spiel des Jahres“ (Hra roku), „Sonderpreis Kinderspiel“ (Zvláštní cena - dětská hra) a „Deutscher Spielepreis“ (Německá cena hry). Zde také žije první autor stolních her z povolání Klaus-Jürgen Frede (např. Carcassone, Uno, 6 bere).

1.4 Moderní stolní hry

V současnosti se setkáváme u stolních her s označením „Moderní stolní hra“. Jsou to hry, u kterých známe autora. Tyto hry se mimo jiné liší především svou motivací, kterou se odlišují od klasických, spíše abstraktních, her. Většina moderních her se odehrává v konkrétním prostředí. Hráč (dítě či dospělý) se tak může jednoduše z lovu kachen přenést na divoký západ, kde v roli šerifa chytá bandity a v další hře může budovat město nebo novou civilizaci. Moderní hry mají konkrétní cíl. Nejde jen o to vyhrát, ale hráč je motivován pro samotný průběh hry. Má nějaké konkrétní cíle (postavit město, vytvořit mezi městy poštovní síť či upéct pizzu). Jsou to cíle, kterých hráč dosahuje v průběhu hry. Pokud dosáhne těchto cílů, může dosáhnout i výhry. Zároveň při těchto hrách není většinou primárním cílem hráčů škodit druhému, ale získat více bodů než druhý.

Karetní hry jsou velice oblíbené a rozšířené po celém světě. Dříve byly karty symbolem hazardních her, v současnosti je jejich přínos značný. Karetní hry se stále vyvíjejí a v současnosti baví, učí a inspirují lidské dění. Velká většina z nich buduje své hrací principy na dokonalé znalosti herních situací a jejich možných variant, které pak výrazně prokládají i prvky matematické kombinatoriky (Omasta, Ravik, 2005).

V současnosti se objevuje velké množství moderních karetních her. Prostředí, do kterého jsou děti pomocí těchto her stahovány, již samo osobě přináší dětem pocit dobrodružství.

Zvláštní kapitolu tvoří tzv. RPG hry (role playing games), které jsou na samém okraji stolních her. Tyto hry jsou většinou inspirovány světem fantasy. Hráči na sebe berou role postav a děj těchto her se odehrává většinou pouze v představách hráčů.

Seznam použité literatury:
5. HUIZINGA, J. Homo ludens. Vom Ursprung der Kultur im Spiel. [1938]. Rowohlt Verlag, 1994. ISBN 3-499-55435-6.

NOWAK, Zdislav. Mu-torere, tablut, go: alebo 50 neznámych i známych stolních her . 1. vyd. Bratislava : Mladé letá, 1979. 107 s. ISBN 66-170-79 .

OMASTA, Vojtěch, RAVIK, Slavomír. Karty, hráči, karetní hry. Praha :69 Levné knihy KMa, 2005. 582 s. ISBN 8073092069

ZAPLETAL, Miloš. Velká kniha deskových her. Praha: Mladá fronta, 1991, ISBN 80-204-0188-1.