Jak se kamarádí zábava s učením?

Na zábavu se dá určitě podívat z mnoha stran i oborů. Mě zajímá, jak vytvářet takové hry, pomůcky i přístupy k lidem, které by samotné učení podporovaly a z této strany se na to ráda podívám.
Když jsem pracovala na seminářích pro učitele, zaměřených na práci s prožitkovou pedagogikou při vyučovacích hodinách, docela často jsem slýchala: „No, ono to děti baví si hrát při hodině, ale látku nakonec tolik neprobereme a moc si toho z učiva nepamatují“.
I na jiných kurzech jsem nejedenkrát viděla, že hra účastníky bavila, ale když přišlo na lámání chleba dozvědět se při reflexi, díky dění ve hře, o sobě něco nového - o svém fungování, své jedinečnosti, tak leckdy už takový zájem nebyl.
Přijde mi, že prvek zábavy je při učení nesmírně důležitý, ale podle mě spíše k vytvoření atmosféry podporující učení (ve stresu či strachu se toho člověk moc nenaučí). Stále by však neměl chybět cíl, kam se chci dostat, aby zábava nepřevážila a neshodila kolegu učení z houpačky na druhé straně.
Například mě zaujalo, jak často se různé metody při učení cizího jazyka předhánějí v tom, že to bude „zábavné“.
Osobně mluvím anglicky průměrně a nemůžu říci, že učit se cizí jazyk byla velká zábava. Ano, hodně mě bavilo sehrávat na hodinách v jazykovce různé scénky, překládat oblíbené anglické písničky, ale vždy tam nastala fáze, kdy nastoupila... jak to nazvat, práce? Prostě fáze zodpovědnosti a vědomí, že moje investice v podobě času nebo i peněz musí mít nějaké výsledky, protože jinak by zbyla „jen“ ta zábava, asi i příjemný pocit při vzpomínce, ale to by mi v cizině při domlouvání se moc nepomohlo. Takže to znamenalo se i učit slovíčka, fráze a podle mě se to pouze „zábavným učením“ nahradit nedalo.
Vidím to i doma u svého syna. Třeba jednoduchý úkol v časopisu Sluníčko, kdy mají děti na dvou téměř stejných obrázcích rozpoznat pět rozdílů. První, druhý, třetí, třeba i čtvrtý rozdíl jde celkem snadno, ale ten poslední ne a ne najít, přestože se na obrázek dívá už potolikáté. A podle mě tady nastává ten moc důležitý moment. Zmíněná aktivita ve Sluníčku zábavnou formou učí prostorové vnímání, jsou k tomu hezké obrázky, ale ten moment, kdy to můj synek nemůže najít, ten myslím, že jako zábavný vyloženě neshledával. Často nebýt mé podpory či hecování, by to třeba i vzdal. Co mi přijde při učení moc důležité, je umět přejít přes překážku, zvládnout vyřešit problém, často i zapeklitý, hledat samá voda, samá voda, až k tomu hoří. U zmiňované situace na kurzu mít při reflexi ochotu se ponořit hlouběji do další vrsty, kde není zatím jasno, co se objeví a co s tím bude potřeba dále udělat.
Co bych přidala naopak zase jako plus na stranu zábavy, je fakt, že proces učení může významně podpořit. Mě hodně zajímá celoživotní vzdělávání. Sama například jezdím na sebepoznávací kurzy a tam je vidět, jak příjemná atmosféra, často i smích a legrace moc pomáhá. Přijde mi, že v momentě „nevím“, na který narazíme na cestě za jakýmkoliv cílem, je potřeba umět se i sám sobě zasmát a podpořit se v dalším hledání a brát vše i tak nějak s lehkostí. Trestáním se, či vyžadováním rychlých výsledků si člověk jenom uškodí a to samé platí ve školách, kde takový přístup leckdo z nás zažil.
Zábava, je—li na ní kladen přílišný důraz a je-li příliš preferována, podle mě může učení paradoxně odsunout na vedlejší kolej. Ale pokud je dobrým, vyváženým společníkem, může proces učení velmi podpořit, dokonce si troufám říci, naprosto zásadně.

PŘÍKLADY Z PRAXE

Závěr mého článku může vypadat jako naprostá samozřejmost. Z praxe však vím, že vyvážit zábavu a učení není dovednost každého instruktora, lektora či učitele, který využívá či se snaží využívat ve své práci herní aktivity.

Příliš mnoho zábavy na úkor učení
Mnoho z vás bude pravděpodobně znát osvědčené týmové úkoly jako je Pavučina, Lávová řeka, Bludiště, Záchranná mise apod. Jsou to dobře sestavené aktivity pro trénování týmové spolupráce. Zábava je zde obsažená v legendě aktivity, netradičním úkolu, pro hráče je motivující hledat řešení. Pokud však z týmových úkolů uděláte soutěž družstev (kdo rychleji splní, porovnávání časů aj.) a dokonce k tomu ještě přidáte ceny pro vítěze, tak se z těchto klenotů stává pouhá atrakce a zábava, což mi osobně přijde velká škoda. Naopak přidáte-li po aktivitě kvalitní reflexi, můžete aktivitu maximálně vytěžit.

Příliš málo zábavy, nuda, nemotivuje k učení
Tady bohužel nemusím chodit moc daleko, v našem školství je tento přístup, především na druhém stupni, stále ještě častý. Přitom mnoho informací se dá předat zábavnějším způsobem, než si jen opsat informace z tabule do sešitu (uvést hodinu motivačně, pracovat projektově, zapojit žáky – jistě zde v Gymnazionu na to najdete samostatné články).

Uvedu příklad toho, jak se dá situace, která je nudná a rutinní, změnit na zajímavou až zábavnou. Ti z vás, co jezdíte opakovaně na semináře jako lektoři a instruktoři, se potkáváte s úkolem předat na začátku semináře souhr organizačních a provozních informací (jak to bude s jídlem, časy, dobrovolnost programů, oblečení účastníků atd.). V týmu, se kterým jsem několik let pracovala, nás tato část po x-tém opakování logicky moc nebavila a účastníci se také netvářili příliš nadšeně (navíc na začátku kurzu, neznámé prostředí...).
A tak jsme tuto nezáživnou část malinko okořenili. Jednotlivé informace jsme koncipovali jako otázky, napsali na lístečky, zamíchali do klobouku, přidali trochu show a účastníci sami losovali otázky, přečetli je nahlas a my jsme na ně odpovídali. Kromě předání informací jsme už v této části více navazovali vztahy, účastníci se mohli do této „hry“ zapojit. Leckteří vtipně přečetli svoji vylosovanou otázku, ostatní se v té trochu upjaté či nervozní atmosféře na začátku semináře už usmáli, či zasmáli a tak jsme spojili příjemné s užitečným a tento bod měl vždy úspěch.

Zábavy i učení tak akorát
V našem projektu Zajímavé učení jsme vymýšleli mnohé aktivity, které vyrábíme pro vzdělávací organizace i jednotlivce.
Jednou z nich je například aktivita Pumpopáček.
Úkolem je vyznat se v zapeklitých informacích a odhalit z nich, co je Pumpopáček (je to krycí název pro slovo, které je běžně známé) a jaké informace jsou naopak nepravdivé. Každý z týmu vlastní podstatnou informaci o tom, co je Pumpopáček a všichni musí dohromady velmi dobře komunikovat, aby úkol zvládli. Informace jsou napsané na lístečcích, hráči si je navzájem nesmí ukazovat, mohou je ostatním jen číst.
Zábavě zde napomáhá již samotný název - neobvyklé slovo a netradiční způsob jak pracovat s informacemi. V aktivitě jsou nenásilně zakomponovány pojmy ze života, které se žáci mohou naučit. Celá aktivita je uvedena jako úkol pro tým a je zdůrazněno, že se nejedná o soutěž, kdo bude první. Není tedy důležitý čas splnění aktivity, ale naopak výstupy z týmu, co se naučili, co je zaujalo, co mohou dále využít.
Aby se proces učení ještě více podpořil, je možné se k aktivitě, je-li uvedena ve škole, ještě vrátit v další vyučovací hodině. Je vhodné zopakovat nové souvislosti, které se žáci dozvěděli a hlavně využívat zkušenosti při předávání informací, které žáci v aktivitě trénovali.
Zábava je v této aktivitě doprovodným prvkem, pomáhá motivovat k učení, samotná aktivita má svůj vzdělávací cíl.

Zábava a učení, spojí-li se dohromady, tak jsou dobrý týmem. Je jen potřeba dát každému z nich slovo v takové míře a v nejlepší čas tak, aby podporovaly vaše cíle při vzdělávání.