Krásnější než krása sama

Úvod k těmto publikacím by mohl bez uzardění podat úryvek jednoho ze vskutku největších literárních děl, Goethův Faust (v překladu Otokara Fischera): půvabné jsme, hleďte jen, / neb co spřízněno je více / s uměním než bytost žen?

Cílem publikace není - dle autorů - představení aktu v české fotografii, ani výbor těch nejlepších, ale ukázka šíře přístupů, různosti technik a postupů. 23 autorů a autorek, 23 přístupů k (především ženské) kráse, 23 příběhů, 23 možných cest, ale jedno společné poselství a shodná rada: najděte si tu vlastní! Zakoukat se můžete na záběry notoricky známé, i fotografie méně publikované (či dokonce poprvé zveřejněné právě zde). Úvod Pavla Scheuflera se mi textově líbí, snaží se přehledně popsat specifičnost fotografického aktu (od actus- čin) i jeho druhové rozrůznění (výtvarný, dokumentární, reklamní, informativní, erotický či pornografický charakter), podat roli modelu, formy stylizace, úlohu světla. Svižně a zdárně jsou podány historické souvislosti (již od svého počátku se fotografie zabývá aktem) včetně ukázek snímků plnících roli nejenom ilustrativní. Musím však přiznat, že přesně v okamžiku, kdy opouští doprovodné ukázky dosvědčující postupnou proměnu žánru (Mucha a Drtikol) a začíná vkládat příklady své vlastní tvorby, tak přestávám být obrazem oslovován - kromě sekvence Návštěva (s. 18) se mi jeho záběry nelíbí, připadají mi příliš prvoplánové, překombinované, někdy vysloveně trapné, když ze zamýšleného vtipu vyleze pouze rozpačitost. Příklady dalších autorů (Vlček, Dostál, Čtvrtníček) vyznívají naprosto jinak, jsou funkční a vtahují k podrobnějšímu pohledu.
Po úvodu dostává shodný prostor každý z autorů a autorek, odlišně prezentující ať už idealizaci, naturalismus či symboličnost lidské tělesnosti. Napovídá-li název, že jde o formu výuky (a možnost vlastních pokusů je otevřena v době digitalizace a počítačových úprav snad opravdu každému), pak svoji lekci podává každý z učitelů svébytně. Učí nás umění dívat se a hledat, vybírat, obdivovat se. Každý může něčím zaujmout - impuls podá tajuplné ukrývání i smyslnost, něha či špetka lascivity, zobrazení ideje a vnitřní krásy, nebo symbol pudovosti. Různorodost zobrazení mnohé napoví, ať už autor patří k nežijícím klasikům (Drtikol, Kuščynskyj), k představitelům řízné stylizace (Brunclík), nebo směřující spíše k žánru glamour a k reklamní fotografii (Kinkal, Ksandr), k experimentu s barvou, prostorem i vodou (Mára, Pohribný, Špaček), stejně jako ke zprostředkování jemné poetiky ženského těla s plným porozuměním (Skoupilová, Tereza z Davle); samozřejmě nemohou chybět ani stále ještě obecně preferovaní, ale často se již i opakující (Saudek, Saudková, Vano - zde v podobě aktu mužského) aj. Nejméně na mě působí poněkud přeumělý styl překračující až k jisté provokaci (Sejkot). Postrádám však jedno důležité jméno - Miloslav Stibor, a to přestože je zmíněn v úvodu (žel jako Miroslav) a na jedné fotografii stojí dokonce modelem. Není to olomoucký patriotismus, ale absence svébytného přístupu, který v prezentované publikaci citelně schází.
Možná bylo záměrem editorů předat čtenářům radu, jak se do žánru aktu samostatně pustit. Posloužit k tomu měly bezpochyby doprovodné texty fotografů samotných, avšak jednotnost se poněkud rozplynula. Některé reprodukce jsou bez názvu, jiné nejenom s pojmenováním, ale také s podrobným popisem použitých přístrojů, objektivů, filmů, osvětlení i dalších materiálů; někdy podbarvuje záběr příběh jeho vzniku, kontext tvorby, příp. výpověď o smyslu či ideovém naplnění obrazu, jindy pouze stručná úvodní poznámka autora. Dobrým redakčním doplňkem jsou však biografické i bibliografické údaje, studia a výstavy prezentovaného fotografa.
Je to krásné... Opravdu krásná kniha o kráse těla! Pořídíte-li si publikaci do knihovny, získáte příležitost k letmému, ale také k častějšímu a podrobnějšímu setkání s krásou, ke klidnému spočinutí i k dlouhodobějšímu vylaďování. Škoda, že kromě zmíněného přehmatu se jménem (s. 16) utekly i další občasné překlepy (piktrialistický místo piktorialistický na s. 14), žel i v popiskách fotografií (s. 96), nehledě na mechanické dělení slov typu so-učástí. Ale to je jenom příslovečná piha na kráse, kterou bychom si neměli kazit jinak velmi dobrý dojem.

Krása svůdná, půvabná, vyzývavá, podmanivá, lichotivá, to je glamour fotografie. Objevíme v ní hravost i rozpustilost, eleganci i klasickou krásu, stejně jako erotické asociace. Glamour je idealizace krásy modelu. Je to snaha podat krásu krásnější, než je sama. Je to cesta k vysněnému krásnu, které v realitě nenajdeme. Zároveň je to zpodobení osoby, jedinečné krásy osobnosti, prostředek sebevyjdáření - o vydařenosti snímku rozhoduje podle autora vhodný výraz v obličeji, nikoliv míra obnaženosti. Přestože nemusí být definičním výměrem vždy nahota (velmi výrazné jsou i glamour portréty), někdy se za tento název schovávají "šiřitelé materiálu pro dospělé", tj. pornografie. Autorem publikace je původně válečný fotoreportér, který se zhruba před deseti lety zaměřil na výnosnou oblast glamour fotografie (nejlepší fotografové si údajně vydělají až 10 000 USD za den) a stal se přispěvatelem časopisů Playboy či Penthouse. Snad paradoxně může vyznívat v úvodní části poděkování Bohu, a to s odůvodněním, že právě víra mu dává sílu fotografovat (?!). To je v našich končinách vskutku netradiční propojení, ale vzali-li bychom z křesťanského zjevení jako podstatné to, že Bůh vše, co stvořil, je dobré, pak je jistě dobrá i určitá forma smyslné krásy a její zobrazení.
Gomez nazývá svoji práci "fototerapií" (hodlá svými záběry zvyšovat sebevědomí zákaznic) a snaží se čtenáře přesvědčit, že na modelce glamour zdůrazňuje její erotický půvab, zobrazuje ji však ještě svůdnějším způsobem. Současně hodlá zachytit vnější i vnitřní krásu osobnosti a její nejlepší vlastnosti (osobně se však domnívám, že žánr aktu, kde vyzývavost nemusí být natolik v popředí, je pro tento cíl vhodnější než glamour, podávající prioritně vnější znaky smyslné krásy).
Témata od role modelky, získání důvěry, pracovního postupu, přes pasáže věnované postavě, úloze končetin, pokožce a nahotě, obličeji a vlasům, až k cestě za profesionalitou a k předmětu podnikání jsou zajímavá a podaná bez zbytečného zdlouhavého nic-neříkajícího tlachání. Koncentrace na technickou stránku věci je však místy upřílišněná. Např. v kapitole o pokožce a nahotě je půl strany věnováno faktu, že míra obnažení závisí výlučně na zákaznici a téměř na 20 stranách se rozebírá osvětlení a líčení zakrývající drobné tělesné nedostatky. Vezmeme-li však publikaci jako celek, zájemce se bezpochyby dozví čeho si všímat při komunikaci a jaké závěry z toho vyvozovat, jak pracovat s modelem a jaké pózy zaujmout, jaký úhel záběru zvolit, jak pracovat se stylizací, s kompozicí obrazu i s technikou. Že se fotograf nemůže spolehnout sám na sebe, ale měl by spolupracovat s poměrně rozsáhlým týmem spolupracovníků, má-li se jednat o vrchol profesionality (asistent či asistentka, profesionální vizážista, specializovaný kadeřník, asistent pro osvětlení, nehledě na modeláž nehtů či pedikúru). Doprovodné fotografie (od různých autorů) jsou působivé a dobře ilustrují probírané téma. Každý záběr je navíc doprovázen podrobným popisem včetně použitého fotoaparátu, objektivu, citlivosti, expozičního času, clony, příp. dalších údajů jako jsou použité reflektory, filtry či jméno vizážisty, příp. drobným příběhem vzniku fotografie či dovysvětlením tematiky.
Takové fotografie nevznikají pouze prací fotografa a modelu pro komerční účely veřejného šíření, ale také pro soukromé zákaznice, jež si je pořizují pro sebe - rada pak zní, že výsledný portrét má vyznít co nejlichotivěji.
"V této knize vám vysvětlím, co musíte udělat proto, abyste si mohli vydělávat osobní glamour fotografií." Škoda, že jsou tedy hlavním cílem peníze (rady pro zdar v podnikání) a krása se stává pouhým prostředkem pro jejich získání... Nejedná se tak o pohled tvůrce, ale obchodníka. Myslím, že by šlo text naformulovat i způsobem, kdy je samotná tvorba (nikoliv byznys) v centru pozornosti. Zřejmě by se nezměnilo mnoho na předávaných informacích, ale změna optiky (diskursu) by mně osobně více vyhovovala. Podnikatelský postoj totiž může vést nejenom k neupřímnosti; přístup lhát zákaznici, pokud má nějaké pochyby o vlastním těle, mluvit o pozitivních aspektech bez ohledu na realitu, tvářit se, že jde o ni, nikoliv o vlastní názory, to jsou momenty, které bych se zdráhal nazvat etickými. Úspěšný obchodník snad skutečně nemusí dbát přímosti a upřímnosti, ale pak se stává šiřitelem onoho nadřazování krásy nad dobro i pravdu. Pak se nejenom vztah fotografa k zákaznici, ale také vztah zobrazení k realitě vyznačuje zkrášlováním, a to i zásadně nepravdivým. Fotografovat tak, aby vynikly přednosti a aby nedostatky byly potlačeny, to samozřejmě ano - ale zatajovat to před objednavatelem, resp. objednavatelkou?
Tento obchodnický přístup je nejenom to hlavní, ale snad i jediné, co mi na knížce vadí. Ani překlepů a drobných odchylek jsem nenalezl mnoho (resp. narazil jsem pouze na jeden případ na s. 7). Po technické stránce, i z hlediska informační odpovědi na otázku "Jak fotografovat krásu ženy?" je všechno v pořádku. Nežiji však v USA, a tak mě tlak na obchodnickou stránku celé věci připadá až téměř násilný.