Kreativní dílny pro děti na okraji
Složení obyvatel v Rychlebských horách (SZ od Jeseníku) je velmi pestré a jako v jiných sudetských regionech ČR zde není nouze o různé sociálně patologické jevy (nezaměstnanost, rasismus, drogy,…). OS Ester Zálesí se zabývá sociální integrací především zdejšího romského etnika. Na základě grantu a úspěšné dlouhodobé spolupráce jsme (autoři článku) Esterkou byli požádáni o design a realizaci víkendových workshopů pro děti z problematických rodin, v nichž sociální pracovníci OS Ester dlouhodobě působí. Rádi bychom se s vámi podělili o pár zkušeností, které si z této zajímavé práce odnášíme.
Návrh dílen, o kterých budeme mluvit, pracoval s následujícími obecnými cíli:
• seznámení dětí mezi sebou, rozpouštění komunikačních bloků a předsudků
• rozvoj kompetencí pro spolupráci v týmu
• soustředit pozornost dětí a aktivně je zapojovat do rozhovoru i tvorby
• učit se pracovat na časově náročnějších skupinových i individuálních úkolech (rozložit a zvládat postupné kroky tvorby od nápadu k návrhu přes přípravu materiálu a nástrojů, tvorbu samotnou až po prezentaci a vystavení)
• na každé z dílen zábavně představit netradiční výtvarnou techniku a zbavit tak děti odporu k tvorbě
• s akcentem na téma životního prostoru a prostředí zabydlet a oživit nepoužívanou chatu na Růženci, kde dílny probíhaly, vlastní tvorbou
Při designu obsahu jednotlivých dílen jsme se inspirovali konceptem 5 kůží člověka rakouského architekta a ekologického vizionáře F. Hundertwassera, podle kterého člověk tvoří a je zodpovědný za každou ze svých pěti „kůží“ (=obalů):
1) kůže fyziologická – tělo
2) oděv
3) dům
4) společnost a kultura, v níž žije
5) planeta Země a její biosféra
Každou s dílen jsme cílili na uvědomění si jedné/dvou z těchto kůží. Protože byla účast dětí dobrovolná a nepodmíněná, bylo potřeba dopředu každou z dílen mezi dětmi dostatečně zajímavě inzerovat (plakátky) a děti uvést do tématu s danou dílnou související (tyto anotace i dílčí tematické cíle dílen uvádíme pro zajímavost v závěru).
Celý projekt byl úspěšně zrealizován v období únor až červen 2011 v týmu, jehož jádro sestávalo z autorů článku (Michal Kristýnek a Zdenka Morávková) a podle možností dalších 1-2 zde žijících zážitkových lektorů (Ivana Horáková, Petr Ovesný, Helča Macků, Zbyněk Riedl) a 2 sociálních pracovníků OS Ester (především pro zajištění kázně a návaznosti na to, co s nimi dělají průběžně). Přes počáteční fluktuaci, někdy bolestné nastavování hranic a pravidel a tříbení osobností dětí (některé to nebavilo a šly hrát fotbal, ale museli jsme taky po první dílně dokonce odmítnout účast jedincům, kteří skupinu cíleně rozvraceli) se vykrystalizovala skupina cca 12 dětí (především z romských, českých, ale i např. rumunských rodin), která tvořila jádro na všech kurzech a úspěšně motivovala i další k zapojení a tvorbě.
Naše závěry a doporučení vyplývající z realizace dílen
Skupinu, se kterou jsme pracovali, charakterizoval velký náboj nekoncentrované energie (u mnoha z dětí je možné diagnostikovat poruchy soustředění či poruchy chování). Výhodou skupiny ovšem bylo, že děti neměli ostych ani odpor pro zapojování se do tvůrčích aktivit – i starší z nich se vrhaly po hlavě do aktivit. Vyplatilo se je tedy na začátku nezahltit příliš pravidly či informacemi – ty je nutno vhodně našroubovat na energii v průběhu aktivity i kurzu jako celku. Každý dílčí proces musí být krátce, jasně a úderně vysvětlen a motivován. Na konci také uzavřen. Pokud trvá déle než 30 min., je vhodné zapojovat do programu aktivity na posílení koncentrace i z hlediska posilování kompetencí pro „dotahování“ aktivit (pro děti je snadné něco začít nebo dokončit, když už se to rýsuje – ale překlenout „středové pole“, kdy ještě není vidět výsledek a ztrácí se už počáteční nadšení je pro tým i děti největší výzvou).
Menší počet dětí cca 10 až 15 nám umožnil více využívat individuální přístup, který je u některých aktivit nebo méně zručných či mladších dětí nezbytný. Je výhodné dlouhodobě pracovat se stejnou skupinou dětí. Lze navazovat na témata, potupně je rozvíjet, zvyšovat vzájemnou důvěru. Jeden zastřešující koncept, jehož téma se vine všemi dílnami (zde „koncept 5 kůží“) pomáhá jít s dětmi hlouběji a ulehčuje práci lektorům, kteří by jinak pokaždé museli vymýšlet kompletně nový rámec dílny. A i děti i přes jeho značnou „filozofičnost“ jej bez problému přijaly a rozvíjely. Každou dílnu jsme však jako celek oblékli do jiného kabátku (archeologové, čarodějnice, avataři, lékaři) – masky a rekvizity s tématem související velmi rychle pomáhaly navázat bezprostřední kontakt a uvést do tématu.
Pro komunitu, z které děti pochází, jsou velkým tématem pravidla – velmi intenzivně vnímají jejich tvorbu a dodržování na straně lektorské „autority“, hůř na své. To se zpočátku může jevit lektorům nefér, ale dá se toho využít k tvorbě vzájemné dohody – „kontraktu“, který zase vyjadřuje rovný a respektující přístup. Tato dohoda (shrnutí konkrétních a jasných pravidel, které navrhnou děti) visela v podobě plakátu uvnitř chaty, aby bylo vždy možné se na ni odvolat. (např. hrát fér, nebít ostatní, podílet se na aktivitách, podělit se, říkat „děkuji“, „prosím“, „promiň“, nemluvit sprostě, nekouřit, naslouchat atd.). Je důležité, aby všichni lektoři na všech akcích byly v přístupu k dětem jednotní a sami pravidla respektovali a nevytvářeli tak pro děti různý výklad pravidel či hodnotový zmatek. Děti navíc každé této nejednotnosti dovedou velmi dobře zneužít ve svůj prospěch a lektory se pokusit „chytit na švestkách“. Především hyperaktivní děti jsou velmi kontaktní, rády se lektorů dotýkají, věší se na ně, občas zkouší, co lektor vydrží… ale pozor!!! – především u romských dětí je jakýkoliv tělesný trest či kontakt z pozice „gádžovské„ autority (byť jen v náznaku či nechtěně) dětmi a hlavně jejich rodiči vnímán jako útok na celou komunitu a může vést k velmi závažným důsledkům pro lektora, kurz i organizaci – je absolutně důležité mít tuto tenkou hranici stále na paměti. 
Velmi důležité je, aby se lektoři „na place“ střídali a dokázali si na kurzu vytvořit a především uhájit svůj vlastní prostor, kde můžou oddychnout a načerpat energii. Děti jsou velmi citlivé na pocit, který z lektorů mají – připravený, odpočatý, sebejistý a motivovaný lektor zvládne za použití malých prostředků hodně, ale naopak vystresovaný lektor se propadá do spirály vzájemné frustrace sebe i skupiny a je třeba, aby si byl vědom, že „na sílu“ nebo „výdrž“ to u této skupiny nikdy „vyhrát“ nelze. Pokud je zadání neatraktivní či skupina není vhodně fokusována či energeticky nastavena je mnohdy vyčerpávající pro lektora znovu a znovu vracet pozornost k tématu – v tom momentě jsme obvykle zařadili nějaké cvičení na pozornost nebo hru pro vybití energie – děti si na ně postupně zvykly a sami je (občas až příliš) vyžadovaly.
Velkou kapitolou je evaluace a zpětná vazba k dětem. Zde nám byl velkým pomocníkem koncept „Respektovat a být respektován“ (autora K. Kopřivy). Doporučuji tvořit formy a způsoby ocenění společně s dětmi na kurzu. Snažili jsme se důsledně nepoužívat jako odměnu sladkosti a celkově přestat používat systém odměn a trestů a nahrazovat ho prací s motivací dítěte k zvládnutí úkolu (ukazovat smysluplnost nebo zábavnost samotných činnosti; lektoři se sami zapojují, ukazují dětem, že je to baví, že v tom nachází smysl,…). Zpočátku je to u těchto dětí opravdu těžké, otázky typu „co za to?“, „dáš mi bombón?“, „můžu jít pak kouřit“ jsou časté, ale trpělivost v uhlídání si hranic a konceptu se vyplatí.
Snažili jsme se dětem dávat pozitivní zpětnou vazbu v maximální možné míře - jako podporu a nástroj k budování důvěry. Nehodnotit však z pozice autority a neudělovat ani pozitivní ani negativní nálepky jejich osobností (na to jsou speciálně romské děti velmi citlivé) a důsledně používat respektující rovný a spolupracující přístup a všímat si všech drobných činností, kde a kdy např. bylo dítě aktivní, spolupracující, pomáhající, zapojené. Maximálně zvýraznit, co konkrétně se dítěti ve spolupráci s lektorem podařilo. V pokročilejší fázi - při vybudování vzájemné důvěry - přináší výborné výsledky „autoevaluace“ formou krátké a jednoduché reflexe, ve kterých mohly děti vyjádřit, co se jim na aktivitě líbilo nebo nelíbilo (vždy konkrétně). Doporučuji výtvory dětí vystavovat přímo na místě konání dílen. Ukazovat tak cenu jejich výtvorů a pomocí nich místo zkrášlovat a vytvářet z něj „domov“.
Považujeme za velice důležité brát děti do prostředí, které je krásné, příjemné, uklizené a útulné nebo je učit takové prostředí vytvářet. Vnější svět je odrazem našeho vnitřního rozpoložení a naopak. Má-li dítě chaos v sobě, může mu pomoct v jeho transformaci pohyb v čistém a harmonickém prostředí. Prostředí konání dílny by tedy nemělo být neuklizené a špinavé - tím ukazujeme dětem „normu“. Původně neútulný prostor lovecké chaty na Růženci se tvorbou dětí příjemně zabydlel a proměnil. Během samotné dílny, ale bývá poměrně nepořádek a chaos. Bylo by vhodné mít malou oddělenou místnost na uložení lektorského materiálu a osobních věcí.
Všimli jsme si, že děti z romských rodin mají svůj osobitý temperament, jsou od přírody velmi citlivé k vnímání barev, zvuků a také velmi rytmické a muzikální. Toho se dá velmi dobře využít k motivaci jich samotných i dalších (je například dobré znát pár romských slov, písničku ap.). Mezi dětmi sice občas proběhly národnostní narážky, ale nebyly nijak vyhrocené a jejich ventilace a usazení do kontextu pomáhaly budovat důvěru. V přístupu k tvorbě či v „šikovnosti“ jsme však velké rozdíly nezaznamenali – naopak smíšená skupina z romů a neromů (českých, ale třeba i rumunských dětí) pomohla tvořit v této generaci most, který v tomto kraji u starších generací mezi jednotlivými národnostmi stále chybí. Dílny jen pro romské děti, mohou navíc u jiných neromských, ale rovněž sociálně slabších rodin vyvolávat závist či pocit nedůvěry a vytvářet tak další bariéru.
Anotace a tematické cíle dílen projektu:
Téma 1 „kůže fyziologická – tělo“ - dílna „Uzdravená nemocnice“
anotace:
Zavítáme do neobvyklé nemocnice a staneme se jejími doktory i pacienty. Zažijeme, jaké to je být na chvíli v kůži někoho jiného. Uděláme si protézu části těla, prozkoumáme svou kůži. Budeme slyšet očima, cítit ušima a vidět rukama. Nakonec zažijeme tajemný okamžik znovuzrození!
tematické cíle:
• zpracovat téma a zažít magický moment oživení a uzdravení původně nemocné a zohavené bytosti (přeměna)
• kreativní působení na prostředí, ve kterém jsme
• vnímat své tělo a zkusit vymodelovat jeho části
• technika malby na textil - původně bílá („nemocniční“ trička), si sám každý dotvoří dle svého a dává tím najevo svou individualitu
Téma 2 „oděv“ - dílna „Čaro-rejdění“
anotace:
Zveme vás na čarodějný víkend plný kouzel a magie. Vyrobíme si vlastní oděv, vymyslíme zaklínadlo a večer upálíme zlé a temné čarodějné síly. Ty dobré a silné si ponecháme. Vytvoříme veliké plátno, které se stane součástí krajiny i našeho obydlí.
tematické cíle:
• tvorba vlastním tělem (různá gesta a výrazy jako prostředek non-verbální komunikace – tvorba pláten a la Jackson Polock)
• zpracovat téma oděv (obal, oděv, tvář; oděv může vyjadřovat náladu nebo symbolizovat vlastnosti člověka)
• práce s vlastnostmi a jejich transformace pomocí rituálu odložení starého roku, zimy, negativních vlastností (pálení čarodějnic) a akcentovat to dobré, co zůstává
Téma 3 a 4 „dům, společnost a kultura“ - dílna „Záhadné civilizace a jejich podivná obydlí“
anotace:
Pojďte s námi na výpravu za záhadnými civilizacemi. Jak asi žily? Jak by mohlo vypadat jejich božstvo nebo obydlí? Navrhneme a postavíme pro ně dům. Další den se vydáme po stopách dávné tajemné civilizace a zkusíme být badateli - archeology. Z nalezených vykopávek znovu složíme nejen roztodivnou bytost, ale vytvoříme i komiks a mapu z celého putování.
tematické cíle:
• na příkladu různých kultur vyjádření různých kulturních pozadí účastníků a jejich vzájemné pochopení
• tvorba vlastního obydlí (stavba „bunkru“), včetně návrhu a kulturního prostředí s akcentem na funkčnost a použití přírodních materiálů, na motivu božstva kultura explikace spirituálních hodnot účastníků
• tvorba archeologické vykopávky – použití přírodních i „recyklovaných“ materiálů, které je možno nalézt v našem okolí a jejich kompozice do celku pomocí sádry
téma 5 „planeta“ - dílna: „Planeta ožívá“
anotace:
Zveme vás na průzkum planety Země. Dostaneme se až k jejímu žhavému tepajícímu jádru. Budeme přidávat vrstvu po vrstvě, až nám vznikne obří koule plná kamenů, rostlin, zvířat a různých bytostí. Každý z nás se stane Avatarem, vznešeným a důležitým ochráncem nově vzniklé planety!
tematické cíle:
• tvorba vrstev naší planety z reálných přírodních materiálů – žhavé jádro, horninový obal, půda, rostliny a civilizace, ochrana přírody naší planety a vědomí jejího ohrožení
• kontinuita - vytvořit na chatě růženci galerii - vystavit velkoformátové „malby“z předchozích dílen a „galerii“ dotvořit novou technikou tisk na textil (obrazy, ubrusy, závěsy)
• integrace zážitkem magického momentu symbolického odeslání vzkazu z planety Země na jinou planetu - prostřednictvím vlastnoručně pomalovaných „hořících balónů“
