Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu

Možná patříte mezi ty jedince, jimž statistika nevoní. Kterým naskakují pupínky u termínů jako je validita a reliabilita, korelace, variace, či metrická a ordinální data. Kteří si nepotřebují ničit krásu světa nějakým ujařmením lidského jednání do vzorečků funkcí či vztahů, za použití písmen s horními i dolními indexy, natož nesrozumitelnými znaky jako je ∑ a √. V tom případě asi nevztáhnete ruce po recenzované publikaci s netrpělivým rozechvěním, neboť vás výzkumné hypotézy i techniky jejich testování asi nechávají chladnými.
Ale! Patříte-li však zároveň k lidem, jimž slovo pedagogika spolu s prožitkovou situací nepřipadá samoúčelné, měli byste svoji averzi vůči mediánu, směrodatné odchylce a chí-kvadrátu snížit. Pedagogika je teoretickou disciplínou a vědecké výzkumy v jejím rámci nám mohou hodně napomoci i s praktickými problémy. Nevěříte? Že na kurzu nevyužijete ani Fisherův kombinatorický test, ani Wilcoxonův test, ani Kruskalův-Wallisův test? Že Spearmanův koeficient pořadové korelace či Kendallův koeficient shody vám při dramaturgii nebudou nic platné?
To možná ne, ale bez sociometrie by nebylo ani her typu Africká královna, natož argumentů, že po dobře zvládnutém zážitkovém kurzu se skupinová koheze snižuje a negativní status snižuje. A že je možné při hledání působnosti oborů využívat zjišťování názorů účastníků pomocí sémantického diferenciálu či Q-metodologie, je nepochybné. Jenomže tyto nástroje nemůžete použít, nepochopíte-li principy měření a testování. Začínám mít obavu (která prudce narůstá), že odmítání jakýchkoliv kvantitativních přístupů ve výzkumu zážitkové pedagogiky (pokud se podíváme na obhájené kvalifikační práce v této oblasti, autoři se vesměs drží zuby nehty pouze kvalitativních metod) nemusí pramenit pouze z nevhodnosti jejich využití ve specifických podmínkách, ale možná také proto, že některým „výzkumníkům“ se nechce investovat čas a námahu nutnou k porozumění těmto vysoce abstraktním rovinám myšlení. (Kéž bych se pletl a mýlil!)
Přestože by vás tedy vzorečky, tabulky či grafy mohly odrazovat od četby (ale zejména porozumění), vážný zájemce o zážitkovou pedagogiku a její oborovou akceptaci by po knize měl skočit a hltat ji velmi nenasytně. Autor totiž podává množství pomůcek pro výzkumníka (i amatéra) s maximální možnou stručností a přitom srozumitelností i pro člověka, který se dosud statistice nevěnoval. A kritických šlehů odborníků-metodologů si nemusíme přespříliš všímat - jde nám o prvotní impuls a inspiraci, nikoliv o hledání chyb a vad na kráse. [Škoda např., že z referenčního seznamu vypadly (nebo nebyly vůbec zařazeny) publikace (rozhodně ne jenom jedna!), na které je v textu odkazováno jakožto na zdroj hlubšího záběru a širšího kontextu probírané tematiky.] Možná se vám totiž bude hodit nejenom při zpracování potenciální diplomové (rigorózní, disertační) práce, ale také při zodpovídání otázky, zda zrovna váš kurz opravdu napomohl osobnostnímu rozvoji účastníků a v čem konkrétně. Vezmete-li popsané metody vážně a některé z nich adekvátně použijete, získáte argumentační důkazy, které vám už nikdo nebude moci shodit ze stolu lehkým ruky mávnutím.