Muzikál I. - Touha 2008
Cíl: rozvinout touhu, sílu touhy, probudit touhu.
Téma: Labyrint světa a ráj srdce (J. A. Komenský) + Kvaska (Daniel Landa)
Dramaturgie: Povrchní rovina programu sledovala uskutečnění muzikálu a nácviku praktických dovedností souvisejících s muzikálem. Tedy cvičil se pohyb, tanec, choreografie, metaforické vyjádření těly, cvičil se zpěv, hra v roli a její nejrůznější podoby, pracovalo se s výrazovými prostředky. Tuto rovinu programovou jsme rozvíjeli ruku v ruce s dramaturgickými zásadami a principy intervence prostředí a lidí (lektorů). Ty pomáhali vybudovat svým působením vztah mezi působením divadelního prostředku (muzikál) spolu s tématem kurzu (Labyrint světa a ráj srdce) a cílem kurzu (probuzení touhy). Postupně se podařilo dosáhnout toho, že účastníci se sami dostali do tématu Labyrintu světa a ráje srdce a dostávali se k touze a různým jejím podobám, což byl cíl našeho projektu.
Průběh: Zahájení kurzu se neslo v duchu výběrového řízení přímo na středisku. Účastníci procházeli celkem čtyřmi stanovišti (dovednosti, fotografie, seznam zúčastněných a ubytování). Vše mělo rychlý sled, a tak následovaly hromadné scény (běh a skoky do vody) jakožto náhrada iniciativních her. Po tomto úvodu jsme účastníkům rozdali scénáře, trička a proběhly úvodní oficiality. Večer dostali za úkol ve skupinkách vytvořit videoklipy, které sloužily jako odhalení šikovnosti účastníků.
Druhý den začal netradičním raníčkem, který pak probíhal každé ráno v podobě degustace a následné prezentace vín i tradičních zvyklostí jižní Moravy. Následovaly miniškoly, které se zabývaly výukou základů herectví, zpěvu a tance. V nich jsme měli možnost více poznat nadání účastníků. Po obědě probíhaly od tohoto dne každý den motivační chvilky v podobě krátkých ukázek z různých muzikálů jako inspirace. Došlo i na nácvik prvních obrazů. Večer jsme využili netradiční tančírny, která sloužila k bezostyšnému hraní rolí a uvolnění emocí.
Třetí den se pilovaly dříve naučené obrazy s novými. Zde se objevil jeden z vrcholů kurzu, kdy pro účastníky přijel autobus a odvezl je do Prahy prezentovat nacvičené obrazy v konfrontaci s živým publikem, prostředím atd. Cílem těchto živých vystoupení bylo vydělat si na večeři. Celou motivaci jsme nakonec završili slavnostní večeří a divadelním představením černého divadla Faust.
Čtvrtý den účastníky čekalo silné, mezilidské setkání, které celému dění dalo punc odbornosti a opravdovosti. Setkání se Zorkou Jandovou a Filipem Tomsou do projektu přineslo jiný pohled a pocit důležitosti a hlavně popostrčilo účastníky v tématu.
Pátý den následoval další významný okamžik, ve kterém sehrálo významnou roli prostředí. Účastníci navštívili Ústav pro postižné, kde se prostřednictvím interakce mezi jejich obyvateli ponořovali hlouběji do tématu Labyrintu světa a ráje srdce. Použili jsme již osvědčený klíč – zopakování starých scén, nácvik nového obrazu, který nějak souvisí s novým úkolem, zadání nového úkolu, složitějšího než v předchozích dnech. Tedy nácvik a příprava na vystoupení v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou s fokusem na cíl sestupování do tématu a objevení Touhy. K tomu všemu nám pomohl nový host – tanečník a bubeník v jedné osobě – Papis a zakladatel breake dance v ČR Ježek.
Šestý den zkoušení nových obrazů, spolu s opakováním dříve naučených scén, přišel zásadní šok. Vedoucí kurzu musel do nemocnice z důvodu zranění (utržená achilovka). Celá realizace kurzu tedy zbyla na týmu bez šéfa.
Sedmý den se středisko proměnilo v nahrávací studio. Točila se titulní píseň spolu s videoklipy. Celá situace byla rozjetá jako jeden „velký vlak“, takže nepřítomnost vedoucího nemohla jinak, než ještě posílit cítění a vnímání tématu. Po celý čas žili účastníci s představou toho, že představení budou hrát v divadle. Do poslední chvíle jsme je drželi v očekávání. Všichni měli nachystány rekvizity, kostýmy atd. Sjížděla se poslední generálka, po které si účastníci psali dopis sami sobě (tento dopis poté dostali za půl roku od skončení kurzu).
Na konec však přijel autobus a v ten okamžik jsme jim oznámili, že vše co se tu odehrálo a nacvičilo, ta energie, kterou do toho vložili, zůstává pro ně samé (vystoupení tedy v divadle neproběhlo…) Poutník totiž nebyl jeden (v rámci divadelního vystoupení), nýbrž každý z nich (každý účastník) byl poutníkem, ano, poutníkem ve vlastním labyrintu…Ohlasy na kurz byly ze strany účastníků velice silné a pozitivní a my jako tým jsme věděli, že jsme našli velmi zajímavou oblast působení. A napadlo nás, že by to šlo dělat ještě lépe.
