Muzikál II. - Malý princ 2009

Cíl: Odvaž se poznat sám sebe, opravdově
Téma: Malý princ
Dramaturgie: Obrázek níže zobrazuje 2 roviny, se kterými jsme pracovali, tedy s hlavním cílem projektu (odvaž se poznat), který se dále větví na A. a B.

Směr A můžeme přirovnat k „hollywood“ filmu Malý princ. V této rovině jsme pracovali s nácvikem praktických dovedností souvisejících s natáčením muzikálu (pohyb, tanec, choreografie, zpěv, herecká práce, výrazové prostředí, vizáž atd.). Tuto rovinu rozvíjely další principy intervence (prostředí, lektoři, odborníci, různá místa atd.).

Směr B můžeme přirovnat k „hard“ filmu Malý princ v nás (který je nejprve účastníkům skryt). Prakticky to znamená, že v průběhu celého kurzu byli účastníci natáčeni dokumentární kamerou – „okem malého prince“ jedním účastníkem kurzu. Tímto počinem jsme zachycovali účastníky v silných a vypjatých situacích. Každý z účastníků byl na tomto záznamu spodobněn v sedmi situacích (konkurz, úsměv, soustředění, tanec, řeč, únava, charakteristická vlastnost). Tento film měl účastníky přivést k zamyšlení nad sebou samým: „Takto jsem zde jednal a vystupoval, takový jsem tady byl, takto mě viděl Malý princ.“ Film jsme pouštěli účastníkům jako předpremiéru předposlední den. Pro celý tým to byl vrchol kurzu.

Průběh:
Na kurzu jsme použili všechny osvědčené programy z předchozího ročníku, tzv. zlaté cihly. Před kurzem proběhlo na FTK výběrové řízení, kde jsme vybírali motivované účastníky pro náš experiment. K tomu všemu samozřejmě probíhala strukturovaná a cílená komunikace s účastníky před kurzem prostřednictvím emailových úkolů, apod.

První den čekal účastníky casting v kině, který řídili dva hosté – Roman Pomajbo a Zora Jandová. Toto prvotní antré, kdy každý postupně stál sám na pódiu a měl se představit či zahrát jednoduchou etudu, vyvrcholilo hromadnými scénami typu pád letadla atd. Celý tento úvod plně nahradil iniciativní a kooperativní hry. Účastníkům jsme tak dali možnost projevit se a ukázat v jejich skutečné podobě. Po příjezdu na středisko následovalo ubytování, taneční rozcvička a večerní program masky doplněný poslechovým pořadem o Antoine de Exuperym.

Následující den jsme se již řídili dle připraveného scénáře. Ten se odvíjel podle konkrétně zpracovaných jednotlivých témat k filmu před kurzem. Podle toho bylo potřeba představit, uchopit, promýšlet, nacvičit a natočit konkrétní téma. Každé jednotlivé téma (od uvedení až po filmové zpracování) zabralo 6 hodin. Z toho vyplývá pečlivá práce s každým okamžikem projektu. Velkou část příprav jsme věnovali tvorbě filmového scénáře s tématy. Podle nich jsme pak dotvářeli plánovaný scénář, který kromě jiného obsahoval i velké množství přesunů na různorodá místa a práci s materiálem a konkrétním místem. Konkrétní příklad: Po pečlivém nazkoušení dvou obrazů za asistence choreografky Mariky Hanušové jsme se auty přesunuli i s kostýmy a technikou na Lipnický hrad, kde jsme v podzemí natáčeli scénu „Smrti“ a následně v místnostech hradu scénu „Lásky“. Na každém takto zvoleném místě následovala společná choreografie zpodobňující „Cestu“. Atmosféra kurzu silně připomínala natáčení filmu! Závěr kurzu vyvrcholil zadáním velkého projektu, kdy účastníci museli během x hodin vymyslet propagaci, celou koncepci pouštění filmu a zároveň také sehnat min. 400 diváků. Vše vrcholilo na tom stejném místě, kde kurz začínal, tedy v kině. Tam jsme účastníkům pustili místo jejich filmu dokument o nich samotných, o kterém neměli ani ponětí, že existuje. Po úspěšné premiéře se všichni přesunuli na středisko, kde probíhalo předávání oskarů. Vše již v režii účastníků samotných.