Neúspěch

Hold neúspěšným? Krásná bolest soutěžení!

Vítězství a jeho limity

Tlak soudobé výkonové společnosti jakoby zapomněl na běžnou dynamiku přirozených procesů: na odiv jsou vystavovány úspěchy, vítězství, vyvýšení se nad druhé. Zajímavé jsou získané výstupy, pokořené cíle, nikoliv cesta nutná k jejich dosažení. Příliš se nepočítá cena, kterou úspěšný vítěz platí. Jinými slovy (slovy Josefa Oborného z jeho knížky věnující se filosofii sportu): podstatné dnes nejsou důsledky, ale výsledky. K čemu takový způsob zápasení vede, je zcela evidentní. K dopingu a podvádění ve sportu, ke korupci a švindlům v byznysu i v politice. Ale také - k možné manipulaci a přetvařování se v projektech halících se do hávu zážitkové pedagogiky.

Prohra a její síla

Toto číslo časopisu Gymnasion chce vzdát hold neúspěšným a prohrávajícím. Těm silným osobnostem, které se dokáží s neúspěchem poprat, které jej berou jako nezbytnou a vysoce bolestivou cestu osobnostního rozvoje. Protože bez bolesti - přiznejme si - nemůžeme získat skutečně rozvojovou zpětnou vazbu. Bolet musí svaly, pokud se mají trénovat, bolí hlava z usilovného přemýšlení, bolí přítelova slova poukazující na mé slabiny a prostory dalšího rozvoje. Neúspěch bolí, ale stejně, jako hory jsou nemyslitelné bez údolí, jako odpočinek není možný bez předchozí námahy, je úspěch a vítězství nepředstavitelné bez okamžiků proher a neúspěchů. Bolest signalizuje něco pozitivního, tvůrčího. Utrpení v sobě totiž nese naději - vlastního překonání. Krása nevšedních okamžiků vyvstává na pozadí každodennosti, hodnota úspěchu roste vědomím překonaných obtíží.
Nikdo nechce být neúspěšný a prohrávat - přesto bez této zkušenosti neúspěchu nemůžeme docenit sílu vítězství. Pokud dokážeme žít tak, že vítězství jako znak úspěchu neproměňujeme ve fetiš a neabsolutizujeme jeho hodnotu, pokud naše snaha něčeho dosáhnout nebývá vždy odměněna veřejným úspěchem, ale vnitřním překonáním (překročením vlastních možností - tedy transcendencí), pak dokážeme ocenit i hodnotu neúspěchu a prohry, samotného úsilí věnovaného čestnému zápasu. Právě důstojné zvládání neúspěchu výrazně svědčí o étosu a síle osobnosti.

Svědectví o vítězném outsiderovi

Osobnosti na IK

Viděl jsem při příležitosti závěrečných hodnocení účastníků několika instruktorských kurzů PŠL mnoho zájemců o instruktorský glejt, kterým byl tento úspěch odepřen. Bylo jim sděleno, že ještě v některé oblasti musí trochu vyzrát. Takřka nikdy nikomu nevadil neúspěch v orientačním běhu, ve znalostech z historie či organizace, dokonce i nepřijetí vlastního projektu a tudíž nepostoupení z dramaturgie bylo vnímáno jako srozumitelné. Pokaždé však hodnocení z oblasti osobnostní přípravy bylo vnímáno jako neúspěch takřka životní. Poukaz na to, že adept instruktorství se prozatím nenachází v integrativním stádiu osobnostního rozvoje byl vždy pociťován jako zásadní prohra. Ačkoliv neuznání úspěšného absolvování tohoto předmětu neznamenalo nutnost ukončení činnosti v PŠL (a dokonce bylo možné získat započtení předmětu po splnění určitých podmínek i v relativně nevzdálené budoucnosti), bývala právě tato zpětná vazba (v podobě hodnocení od ostatních účastníků i od týmu instruktorského kurzu) s ohledem na charakter, sociální citlivost a komunikační dovednosti, vnímaná jako důležitý moment společenského zneuznání.

Relativita neúspěchu

Vídal jsem úspěšné absolventy, jejichž nadšení a elán v brzké době vyprchaly. Setkal jsem se s neúspěšnými účastníky, pro něž tvrdá zpětná vazba znamenala konec angažmá. Ale - naštěstí - jsem měl příležitost potkat se i s několika jedinci, kteří se s tímto neúspěchem poprali. Tento neúspěch je nezválcoval, ale posílil. Právě jejich vlastní způsob a umění přijmout prohru a kritiku se stal posléze primérním znakem jejich osobnostní vyzrálosti. Hluboké prožití neúspěchu a prohry v sobě skrývá smysl, který nám na povrchní rovině vidění uniká.
Domnívám se, že tito stateční lidé, kteří dokáží přijímat kritickou zpětnou vazbu s jistou noblesou či ochotou k proměně, ilustrují i zásadní prvek logoterapie (tedy cestu nalézání smyslu života i s oceněním bolesti a proměny utrpení v oběť), totiž že i negativní stránky prožívání mohou život osmyslnit. Neúspěch je bytostnou součástí života a jeho plné respektování je uměním stejně hodnotným, jako dovednost vítězit, pokud se od prohry dokážeme odrazit k dalším etapám osobnostního rozvoje.