Poselství starých rituálů

Slovo rituál lze vyložit jako obřadné opakované chování či jednání, které má za cíl upevnit nás v nestálém světě. Pomoci nám najít naše místo. Dodat nám jistotu, že vše je tak, jak má být. Pro někoho to může být modlitba při zapálené svíčce, pro jiného první ranní cigareta… Ovšem pro naše předky byl život nepřetržitým rituálem. Boj o přežití byl náročný a bylo potřeba získat co nejvíce výhod. Proto se pomocí rituálů udržoval správný běh světa, zajišťovala ochrana před zlými silami a samozřejmě jimi byli vedeni i sami lidé ke vhodnému zapojení se do společnosti.

Informace o těchto systémech můžeme získávat z několika základních zdrojů. V prvé řadě se jedná o staré texty, např. antické spisy nebo knihy posvátných textů z Indie, dále to jsou poznatky získané kulturními antropology a etnology od „primitivních“ kmenů, ale ztracené rituály můžeme objevit i v naší kultuře, i když už ve značně zkreslené a zjednodušené formě. Další možností je dnes již nepřeberné množství knih s okultní, mystickou či pohanskou tematikou, ovšem zde je třeba pečlivě vybírat vhodné tituly a pečlivě posuzovat, zda opravdu obsahují užitečné informace… Navíc je třeba brát v potaz, že každá kultura má svá specifika, a pro nás středoevropany nemusí být některé systémy (třeba asijské) nejvhodnější. Sám se proto snažím praktikovat systém založený na místních tradicích a inspirovaný keltskou kulturou, která měla blízko k přírodě a jejíž filozofie mne velmi oslovila.

Rituální kamenný kruh. Foto: J. Zajíček

A teď již konečně k samotným rituálům. Pro orientaci je můžeme rozdělit do tří základních skupin: rituály cyklické (pro cyklicky se opakující události), přechodové (při změně sociálního statutu jedince) a rituály konané při zvláštních situacích (např. před tažením do války, při vyhánění zla…). V následujícím textu se budeme věnovat prvním dvěma skupinám.

Oslava Samhainu. Foto: J. Zajíček

Skupina přechodových rituálů odráží všechny důležité momenty v životě jedince, ať už se jednalo o narození, přijetí mezi dospělé, svatbu, pohřeb, udělování nového jména nebo získání nějaké společenské funkce. Dnes při těchto příležitostech provádíme jakési pokroucené vybledlé pseudorituály, jejichž pravý význam jsme už zapomněli. Pro většinu starých kultur znamenalo narození dítěte návrat duše do hmotného světa a proto bylo třeba ji zde náležitě uvítat a pomoci jí přijmout fyzické mělo. Pro tuto příležitost byly vyráběny pomocné sošky bohyně Matky a rituální porodní rohože. Duše byla na tento svět přiváděna za zpěvu a bubnování. Stejně tak smrt nebyla definitivním koncem, pouze znamenala přechod duše do jiného stavu bytí. Aby i tato cesta proběhla v pořádku byl zemřelý vybavován dary, které mohl v dalším životě potřebovat, ochrannými amulety a doprovázen modlitbami. Přechod mezi světem a zásvětím byl pro duši rizikový a proto měl každý použitý předmět, vyřčené slovo svůj hluboký význam. Dnes asi nejvíce opomíjeným a zároveň nejvíce postrádaným rituálem je přechod do dospělosti, přerod z chlapce v muže, z dívky v ženu. Naši předkové si hluboce uvědomovali důležitost přijetí fyzických i psychických změn, nalezení nové identity, začlenění se do společnosti a pochopení odpovědnosti za sebe sama. Je velkým problémem dnešní uspěchané společnosti, že nedá dospívajícím čas a prostor uvědomit si sebe sama, virtuální svět jim umožňuje měnit identitu na počkání, ovšem šok z toho, že skutečný svět tak nefunguje vede často k vytvoření komplexů a všelijakých bloků bránících snadné integraci. Pokud bude tento trend pokračovat, hrozí rozložení celé společnosti, je tedy na místě začít řešit příčiny současného úpadku.

V Česku je několik skupin, které praktikují různé "pohanské" rituály. Studuji u britského druidského společenství O.B.O.D., proto se nechávám při přípravě svých rituálů inspirovat učením, které toto společenství předává. A protože jsem také členem občanského sdružení Boii, které se věnuje odkazu Keltů a „oživlé historii“, snažím se o to, aby pohled na tuto kulturu, jak ji v Nasavrkách prezentujeme, byl kompletní a nechyběl v něm duchovní aspekt jejich života. Snažíme se slavit základní keltské svátky, některé veřejně v rámci festivalů, jiné v užším kruhu našeho kmene. Postupně se propracováváme k individuálnějším rituálům, ke kterým nám bude v současnosti budovaný archeoskanzen ideálním prostředím.

Rituál Lughnasadu. Foto: J. Zajíček

Domnívám se, že činnost se stává rituální tehdy, když je prováděna v soustředění a s pokorným uvědoměním si duchovních sil (božstev, živlů), které byly přizvány či požádány o pomoc a podporu. Tomu by měly ideálně předcházet přípravné úkony, například očista prostoru i zúčastněných atd. Důležité je aby činnost, která má být rituální, byla sladěna s harmonií Kosmu. Toho se dosáhne tím, že se použije buď tradiční postup nebo návod, který stvořila dostatečně vnímavá mysl, schopná se vcítit do kosmických zákonů. Při provádění rituálu se naše tělo harmonizuje a uvolňuje, naše vědomí se nachází na hladině alfa, proto s ním můžeme pracovat kreativním způsobem, transformovat vlastnosti, blokády a vzpomínky které nás obtěžují, na to, co prospívá našemu duchu i tělu. Zážitky a informace se ukládají do hlubších rovin a snáze se pak vybavují, protože jsou spojeny s emočním prožitkem. Osobní zkušenost je v tomto případě nenahraditelná a rituál osloví každého natolik, nakolik je schopen se otevřít.

Dnešní společnost bohužel nepodporuje individualitu, snaží se všechny problémy řešit globálně, což je zvláště v tomto případě nejhorší možností. Je důležité obnovit starou strukturu „Moudrých“ (dříve šamanů, kněžích, druidů), dnes kvalifikovaných a duchovně pokročilých učitelů, kteří povedou menší skupinky lidí na cestě za poznáním sebe sama a pochopením fungování světa. Dávní druidové předpověděli, že po fázi lidského vývoje živočišně - emocionální, bude následovat fáze intelektu. Až ten přivede technickou civilizace na pokraj zániku, nastane období které nalezne rovnováhu mezi citem a rozumem. Pak přijde „Zlatý věk lidstva“. Osud světa máme ve svých rukou...

Druid Lugar