Překladatelé dobrodružných slov do tvarů a barev

in

Následující odstavce mohou vzbudit pohoršení u odborníků, kteří se podrobně zabývají výtvarným uměním: kde vůbec mohu brát tu drzost vstupovat coby naprostý laik do kontroverzních estetických sporů o tom, zda ilustrátoři dobrodružných příběhů patří, nebo nepatří do dějin umění? Proto hned na začátek musím vsunout upřesňující poznámku. Nechci a nemohu se zabývat uměleckou stránkou výtvarných děl a jejich autorů - chybí mi k tomu základní předpoklady. Přesto se však domnívám, že i takováto reflexe běžného čtenáře, koncentrující se v daném horizontu především na rovinu dobrodružství jakožto nezbytné součásti všech zážitkových projektů, může být pro návštěvníky Gymnasionu informací upozorňující na možné další souvislosti osobnostního růstu. Proto tedy - byť s určitým ostychem - vstupme do hájemství maleb, kreseb a ilustrací prostřednictvím několika podařených knih.

Zdeněk Burian

Jestliže jsme si ve 4. čísle Gymnasionu (na s. 159) připomněli sté výročí narození Zdeňka Buriana prostřednictvím nádherného aktu Primavera, vybereme při této příležitosti jinou linku rozeznatelnou v díle malíře, která nás v souvislosti se zážitkovou pedagogikou enormně zajímá: dobrodružství. Cestu k hlubšímu poznání nám klestí výpravná kniha (dva svazky, totiž monografie a katalog výstavy) zachycující doposud nejkomplexněji veškeré rozměry působení našeho "nejpilnějšího ilustrátora" (téměř 14 000 originálů), historický vývoj "burianovského bádání" pak ilustruje o desetiletí starší publikace. Ve všech třech případech se seznamujeme s výsledky práce předního znalce, „burianologa“ Vladimíra Prokopa.

Monografie


Velkolepá publikace je obdivuhodným svědectvím komplexně se vyrovnávajícím s vůdčí osobností nejenom dobrodružného žánru v časopisecké a knižní ilustraci. Struktura nás vede od životaběhu přes technický a žánrový vývoj charakterizovaný mj. spoluprací s jednotlivými nakladateli, přiblížení zpracovávaných témat (hrdinství v dobrodružné literatuře, prehistorie, etnografie, volná tvorba) ke chronologickému uspořádání základních momentů a katalogizaci díla (katalog, bohatě členěný, dává najevo už odlišností papíru svoji relativní samostatnost). Specifickou kapitolu si zasloužil podvod s Amazonou, k němuž se vrátíme o něco níže u představení Octobriany. Vývojový kontext je podáván i v širších souvislostech předchůdců i následovníků, příp. epigonů při zobrazování pravěku, drobná zmínka nechybí o dalších ilustrátorech dobrodružství, stejně jako o dobové kritice. Uvítal bych však početnější ilustrační představení i ostatních výtvarníků, takto jsem oslněn spíše souhrnem informací, jakýmsi ukazatelem, kde bych měl při hlubším zájmu hledat dál, podle jakých jmen se orientovat. Autor působivé monografie předkládá trefné reflexe a interpretace, nezakrývá ani polemický tón či osobní Burianovy neúspěchy a prohry v některých tématech (ilustrace k poezii, k pohádkám či k Babičce Boženy Němcové). Poukazuje na jeho vyhraněný smysl pro osobitý realismus a ochotu vytrvat v uměleckém samotářství, bez politické angažovanosti a s příklonem ke svým paralelním světům. Je to první publikace, která se snaží podat Burianovo dílo v tak úplném záběru a s tak rozsáhlou dokumentací obrazovou i faktografickou. Případným následovníkům se bude obtížně přeskakovat takto vysoce nastavená laťka. Plasticky jsou před čtenáře kladeny svébytné znaky a charakteristiky malíře a ilustrátora:

  • cit pro barvu a atmosféru, síla a hloubka imaginace
  • vizuální dějovost
  • hyperrealismus jdoucí za hranice obyčejné informace, faktografická věrohodnost
  • až prostopášné využívání dokonalé techniky – technická virtuozita
  • pestrost postupů a výtvarných technik (kvaš, perokresba, tempera, křída, akvarel, olej, kombinované techniky)
  • neuvěřitelný žánrový rozsah (hrdinství a exotika, prehistorie a pravěk, etnografické motivy…)

Skvěle a bravurně povedená je i technická stránka celé věci – od redakčního zpracování, výběru bohaté obrazové dokumentace nešetřící barvou a dodávající tak hloubku i černobílým kresbám, až po kvalitu papíru. (Zpracování se obejde bez dnes naprosto obvyklých chyb a překlepů – drobnosti typu přehozeného popisku či upřesňujícího znaménka na s. 121, či zdvojené t ve slovu křestní na s. 206, chybějící odsazení roku 1954 na s. 217, popiska k fotografii na s. 219 umístěná již na s. 217 – to jsou spíše typografické detaily, které se nacházejí i v nejdokonaleji a nejpečlivěji připravených knihách.) Celkově shrnuto, jedná se opravdu o mistrovský kousek, který bude dělat čest vaší knihovně, pokud si tam tento svazek umístíte. Myslím, že jím budete listovat velmi často.

Katalog


Představení na webu vydavatele nás může poněkud mást. Katalog bývá soupisem vystavených artefaktů, příp. souhrnem či přehledem utříděného díla. Je potřebné zdůraznit, že tato publikace mnohostranně převyšuje takové spíše účelové tisky. Kdybychom se právě neseznámili s ještě výpravnější verzí představující uceleně Buriana všem jeho zájemcům, mohli bychom bez ostychu i toto brožované dílo vnímat jako ucelenou monografii, jakousi stručnější verzi předchozího díla pro méně vážné zájemce. Přestože se text skládá de facto z jediné kapitoly nazvané Osud jednoho talentu, která je poté doplněna kapitolkou Životopisná data, podává základní informace pro člověka, který se nechce zabývat texty, nýbrž obrázky, poměrně uceleně. Plnobarevný tisk tak v žádném případě nemusí být pouze svědkem realizované jubilejní výstavy, ale souborem reprodukcí pro každého milovníka tohoto realistického zpodobování skutečnosti.
Co ještě doplnit, abychom neopakovali informace z předchozí monografie? Snad citací ze s. 6: „Ve dvou oblastech, v paleontologické obrazové rekonstrukci a v ilustraci dobrodružné literatury, se Burian stal natolik samozřejmou autoritou, že se nikdo nepozastavil nad tím, že jeho jméno scházelo téměř ve všech českých výtvarných encyklopediích. Do devadesátých let dvacátého století nevyšla v naší zemi jediná publikace, která by se umělcovým dílem zabývala.“
Nejste-li burianovským sběratelem, který shromažďuje nejenom originály kreseb, ale také veškeré tisky o něm pojednávající, ale zároveň se nechcete spokojit pouze s časopiseckými výstřižky pietně uchovávanými ve složce z dětství, kdy vás Burianovy kresby ohromovaly, máte příležitost získat vše podstatné pěkně pohromadě. Pokud vám finanční situace neumožňuje zakoupit si velkolepou monografii, neměli byste litovat investici alespoň do katalogu. Jistě nebudete litovat.

Ilustrátor


O deset let starší, avšak již navždycky první (a dosud na webu nakladatele se slevou dostupná) monografie zabývající se nevšedním malířem a ilustrátorem, pochází rovněž z pera našeho předního znalce. Přestože je tematický záběr zaostřen především na ilustrace dobrodružství, podává poměrně dobře celkovou představu o tématech, spolupracujících vydavatelích, výtvarných technikách, i reflexích dobových kritiků. Mnohé z již zde promyšlených náhledů i konkrétně formulovaných sdělení můžeme nalézt i v oněch novějších, a tedy zpřesňujících publikacích, přiblížených v předchozích odstavcích.

Gustav Krum


Autor první ucelené monografie o ilustrátorovi svébytného rukopisu nešetří slovy chvály. Od začátku až do konce se na čtenáře ani z jedné stránky nevyvalí žádné kritické stanovisko, žádná polemika s výtvarným pojetím, žádný poukaz na slabá místa. Může to být zarážející v souvislosti s vědomím, že oficiální hodnotitelé výtvarného umění se ke Gustavu Krumovi nikterak nevyjadřovali a Vladimír Prokop tak vstupuje na rozhodně méně probádané území, než tomu bylo u zpracování tvorby Zdeňka Buriana. Proč si koncentrovaný zájem doposud nezískal muž, jehož dílo čítá kresby k více než 100 knihám, 8 ilustrovaným seriálům, stovkám časopiseckých ilustrací, nehledě na volnou tvorbu či malby z historie Jihlavy? Stačí si však všimnout enormní či dokonce olbřímí obliby kreseb a ilustrací ve veřejnosti (např. ze 126 výtvorů tvořících obrazovou dokumentaci knihy patří 3 originály Magistrátu města Jihlavy, 3 Muzeu Vysočiny v Jihlavě, 1 Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, ale 119 (!!!) je reprodukováno ze soukromých sbírek - určitě nejsem sám, koho by zajímalo, od kolika sběratelů se vlastně podařilo získat potřebné materiály, a zda je to svědectvím výrazného rozptýlení díla, nebo naopak dokladem zájmu zasahujícího široké vrstvy populace).
Struktura monografie se v jednotlivých spíše drobných kapitolkách zaměřuje na obsahově sevřené úseky, což může činit trochu problém, neboť souvislosti, vazby a vztahy se pak musí někdy trochu krkolomně domýšlet, ale bezpochyby se nejedná o impulsivní rozmar a členění knihy je rozvrženo po důkladném rozmyslu. Tak se po životopisné črtě a popisu prostředí vzniku kreseb (ateliéru) dostáváme k určení žánrové rozmanitosti a sledování každé linie zvlášť: dobrodružství, mayovky, nejenom foglarovky ve spolupráci s Bohumilem Konečným-Bimbou, historie, kreslené seriály (spíše kreslené příběhy než klasický komiks), Jihlava, volná tvorba. Do toho vpadají hodnotící či interpretační statě o rukopisu a způsobu tvorby, vazba na Zdeňka Buriana, vzpomínky na přátele. Zřejmě by si samostatnou pozornost zasloužila i vojenská tematika, jakési vypreparování z historické a dobrodružné vazby, ale to alespoň poukazuje na to, jak někdy obtížně lze celkový kotext rozřezat na dílčí úhly pohledu. Samozřejmě, zážitkového pedagogika osloví bezpochyby nejenom antické i středověké historické fantazie, Mayovy romantické féerie, či zákoutí Vysočiny. Pravděpodobně více zpozorní u ilustrací, jež zprostředkovávají svět plného prožívání, dobrodružnou realitu všedních dnů, ať to jsou mezi mnoha jinými knihy Foglarovy, nebo Zapletalova Stezka odvahy, či Svojšeho Jezero sedmi světel (viz ukázka převzatá ze s. 54).

Nezbytnou součástí je totiž bohatý výběr ukázek kreseb i maleb, takéž na fotografické záběry není publikace skoupá. Jsem si jist, že nakladatelství specializující se zejména na dobrodružnou beletrii a historii zejména období druhé světové války, učinilo velmi dobře, že přistoupilo i k barvě velkoryse, jenom díky tomu může být představa patřičně plastická.
Nuže, co interpret obdivuje na objektu svého zájmu? Výraznou fabulační schopnost, živou obrazotvornost, soustředivé přemýšlení (podrobné studium a konzultace, faktografická přesnost podání, množství skicových variant svědčících o perfekcionismu). Dále výtvarnou konstantnost, zodpovědnost a poctivost projevující se ve faktografické znalosti prostředí a reálií. I realistický výtvarný projev děje a napínavých příběhů, přidružujících jej k již několikrát zmiňovanému Burianovi a Konečnému-Bimbovi. Za specifické zdůraznění stojí excelentní kreslířská technika: "Sledujme nyní pozorně Krumovu kresebnou linii, která si s citem, se zaujetím a s notnou dávkou fantazie na podkladu hraje, vytváří hloubku prostoru, buduje architektonická zákoutí a již s přesnou představou dopředu vytváří ilustraci s výrazným akcentem na dramatičnost scény. Není přísně vázána na kontury figur, skal, siluet lodí či stromů. Je svobodná, mnohdy zdánlivě nejistá, vervní, místy trhaná, jako by tápala, hledala a teprve poznávala, jaký tvar bude o chvíli později definovat. A přitom tohle vše je klam, neboť celkový pohled na kresbu přesvědčí diváka, že Krum nechal linku pracovat velice racionálně, přesně v intencích skutečného světa, jenž se nakonec z rozmanité hustoty šrafur a linií vynořil. (...) Stavebním pilířem ilustrace je tedy svět doposud tušený, jenž se teprve rodí, a stavebním materiálem je bohatá, až přebujelá lineární kresba. Tahy perem a tuší se překrývají, jejich amébovitá změť má nepostradatelnou kompoziční úlohu." (s. 130-131) Přesně takovéto hodnotící pasáže jsou pro mě nejzajímavější - nikdy bych nedokázal takový popis podat. V tom je kniha velmi cenná, více než ve faktografických údajích či věcně popisných pasážích. Specifičnost, výrazovost, detailní rozbor tam, kde můj pohled povrchně klouže. V tom nám středoškolský učitel výtvarné výchovy, publicista a kurátor výstav rozšiřuje díky přesným postřehům a formulacím porozumění, nabádá k pozornějšímu a detailnějšímu setkání nejenom s knižními ilustracemi.
Tím spíše mě překvapuje, že autor při všem zdárném vystižení charakteristik, motivů, specifik přístupů (důraz na krajinu, architekturu, kresbu koně) nevytkl v samostatném důrazu i zvýznamnění citu pro dramatickou situaci, okamžik nejprudšího pohybu a úsilí, které je (na rozdíl od předchozích tří momentů) rozptýleno v textu. Zcela stranou pozornosti pak stojí výrazná vertikalita staveb, skal i lodí, daná kompoziční perspektivou pozorovatele spočívajícího na zemi pod těmito monumentálními velikány. V tom podle mého neškoleného vidění spočívá také svébytný rys kreslíře.
Abych jenom nechválil, musím přiznat, že na mě text místy působil i trochu upovídaně a rozvláčně, některé charakteristiky se často opakují, v určitých momentech bych uvítal větší přesnost (např. při odkazu na webové stránky Muzea ve Štramberku mohlo být zpřesněno, ve které části se citovaný text nachází, protože dopídit se konečně Krumových vzpomínek mezi texty katalogů k výstavám bez alespoň přibližné navigace je poměrně složité a zpočátku jsem byl při svém pátrání zcela neúspěšný). Také jeden detail z obrazové přílohy bych pozměnil, protože otiskovat 2x tutéž kresbu (seriál Tarzanův návrat na s . 110-111 a totéž i v barevné příloze) je trochu mrháním cenného prostoru, který mohl být využit pro další ukázku). Přesto je potřeba závěrem sdělit: jsem vděčný nakladateli, že se do tohoto počinu pustil, protože kniha si bezpochyby zaslouží zbystřenou pozornost každého, koho dobrodružství láká.

Octobriana


„Octobriana je bojovnice s rudou hvězdou na čele a s vysoko uvázaným ohonem světlých vlasů. Mohutná prsa jí zakrývá jen drobný šáteček. Má srostlé obočí a obličeji dominují negroidní či asijské rysy. Možná se ale jedná jen o fyzický výraz její animálnosti a smyslnosti. Přišla k nám ze sovětského Ruska a bojuje za svobodu utlačovaných.“ (s. 49)
Ha - první záchvěv romantických duší jistojistě způsobil samotný pohled na obálku: co to má být? Jaká souvislost může panovat mezi realistickým zobrazením křováků, klidným pohledem indiánského náčelníka, Burianovým autoportrétem či kovbojskou scénou s touto rozšklebenou nahaticí s bujnou hřívou, ba dokonce s nápisem polit-porno na obálce? Souvislost je mnohem užší a mnohem radikálnější, než může napovědět žánrově tak odlišné zobrazení. Jednu z vazeb mezi Zdeňkem Burianem, Bohumilem Konečným a Gustavem Krumem nám nabízí jméno Petr Sadecký. Tomáš Pospiszyl, dlouholetý Sadeckého přítel, publicista a teoretik výtvarného umění, jej hodnotí slovy: „zlosyn a génius zároveň, kterému vlastní imaginace zatemnila mozek. Nikdy nedospělé dítě, mnohonásobný agent v emigraci, levičák v kapitalistickém exilu, osamělý člověk vědomě ničící přátelské svazky, muž se schopností přesvědčit ostatní o zjevných nesmyslech, jinými slovy postava přímo filmová.“
Mystifikátor se záviděníhodnou inteligencí i představivostí, již v 17 letech studující FAMU, upoutal pozornost veřejnosti nejenom rozvířením diskuse o Foglarovi v časopise Zlatý máj v roce 1964, ale také prvním teoretickým spiskem o Burianovi se svérázně formulovanými postřehy, zasluhujícími si uvádění i takřka po půl století od svého sepsání. Udržoval čilé kontakty a přátelské vazby s ilustrátory (Zdeněk Burian, Bohumil Konečný, Gustav Krum, Miloš Novák) a dokonce první dva z nich přesvědčil k tvorbě komiksu podle vlastních návrhů určeného pro švédské nakladatelství. Tato živočišná žena-vamp, superžena, sexuální symbol 60. let, nazývaná nejdříve Amazona, později Octobriana, prožívá nejrozmanitější příběhy v nejneskutečnějších místech planety v nejroztodivnějších politických souvislostech.
Jedna z ilustrací Zdeňka Buriana (kterou naleznete jak v monografii, tak v katalogu - viz publikace recenzované výše) ji představuje, jak útočí na krokodýla, Bohumil Konečný – Bimba jí dodal razantnější vzhled, použitý na titulní stránce Sadeckého komiksu (obrázek je uveden na s. 82 katalogu výstavy Bimba – dobrodružství Bohumila Konečného. Řevnice: Arbor vitae, 2008).
Recenzovaná publikace podrobně představuje celý tento projekt, jeho zákulisí, vyznění, dopad. Petr Sadecký ukradl přibližně 1 200 ilustrací a obrazů a v roce 1967 s nimi zmizel na západ. Pod pseudonymem Paul Drake prodával kresby k mayovkám jako svoje vlastní, kresby k seriálu Amazona upravil (ideologické úpravy typu rudá hvězda na čele) a vytvořil z ní Octobrianu, „Dceru Velikého Října“, a představil ji v publikaci z roku 1971 Octobriana and the Russian Undergorund jako dílo sovětských disidentů, skupiny PPP (Progresivní politická pornografie). Dopad na české ilustrátory byl neblahý, obrázky se však paradoxně staly nesmírně populární. O popularitě Octobriany nejenom mezi fanoušky komiksu svědčí proměny její vizualizace, včetně jejího filmového zpodobení (převzato z jedné z mnoha webových stránek zabývajících se touto postavou, zde konkrétně z http://home.freeuk.net/moondog/october.htm):




Kniha je podrobným rozborem celé kauzy. Výklad počíná (po rekonstrukci komiksového příběhu s Octobrianou na radioaktivní kamčatské sopce) představením Sadeckého knížky, uvedením do souvislostí soc-artu, informacemi o organizaci PPP a pochybnostech o její autenticitě, kontextem tvorby Zdeňka Buriana a autorsko-právním sporem, přiblížením postavy Petra Sadeckého a jeho činnosti, exkurzem o tvorbě Bohumila Konečného, podrobným popisem vzniku Octobriany z Amazony, její reflexí v exulantském i v domácím tisku, skandalizující televizní reportáží a jejím dopadem na okradené výtvarníky, zařazením komiksu do dobového výtvarného i filmového kontextu, Sadeckého korespondenční vášnivostí a jeho životem i plány v 70. a 80. letech, vlivem Octobriany na obdivovatele (např. David Bowie) i tvůrce komiksu. Zkrátka a dobře: dost témat na smysluplné naplnění 271 stran textem i obrazem.
Svérázné grafické zpracování je nedílnou součástí koncepce celé publikace. Množství fotografií z různorodých archivů, kopie korespondence psané strojem i rukou, úryvky dobových tisků, font písma navozující dojem psacího stroje s rukopisnými doplňky a popiskami, bohatý obrazový doprovod nezakrývající svoji nekvalitní předlohu, naopak zachovávající autenticitu původních materiálů bez jakýchkoliv retuší (typicky fotografie ruky držící starší snímek či text, viz např. obrázek obálky knihy), to vše vytváří celek a dojem naprosto netradiční. Jako kdybyste sami listovali v archivech a výstřižcích, jako kdybyste si sami skládali pomyslnou mozaiku úryvků a informačních střípků, kde text autora doplňuje a propojuje části do smysluplného kontextu.
Ať už byste přistoupili ke knize s touhou rozšířit si navyklý (to jest zúžený) pohled na výtvarníky zpracovávající dobrodružství, nebo s ideou seznámit se s podstatnou kapitolou dějin českého komiksu, či jenom s chutí nahlédnout nezvládnutou kreativitu chytrého zloděje, stane se pro vás tato brožura (s vadou všech lepených, tudíž relativně brzy se rozpadajících hřbetů), interesantní inspirací.