Rituály na kurzech zážitkové pedagogiky

Rituál (z latinského ritualis = obřadný) je způsob chování založený na tradičních pravidlech. Podle R. A. Rappaporta je to „posloupnost jednání, kterou si účastníci nevytvářejí na místě sami“.Pojem je velmi blízký pojmům obřad a ceremoniál. Díky své opakovatelnosti slouží rituál k upevnění společenské organizace a norem. Psychologickou funkcí rituálu je podpora a posílení společenského cítění: protože je rituál společenský, účastníci se navzájem ujišťují, že patří k sobě a mohou se na sebe spolehnout.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ritu%C3%A1l)

Rituál pomáhá zvýraznit určité chvíle, abychom je pak snáze našli v toku času. Soukromé rituály dávají rytmus našemu životu, skupinové a veřejné rituály slouží hlavně k posilování pocitu sounáležitosti se skupinou. (http://www.misantrop.info/716646-ritual.php)

Z obou těchto definic bych chtěl zdůraznit především význam rituálu pro skupinu. Pravidelně opakovaná činnost, která silně vybočuje z obyčejnosti běžného bytí a je vykonávaná kolektivně ve skupině, má silný stmelující vliv. Rituál může být konán v jakoukoli denní dobu, nicméně velmi působivou a nedílnou součástí je atmosféra spojená s šerem či tmou. Nevšední, kouzelné místo v přírodě, ozářené malým ohněm, či kruhem svíček nebo loučí, již samo o sobě zajišťuje vybočení z pravidelnosti běžného bytí.

Dalším atmosférotvorným prvkem je hudba – ať už reprodukovaná či živá. Může jít o část písně, jejíž melodie, rytmus nebo dokonce samotná slova navodí správnou, tajemnou, někdy až romantickou či lehce mrazivou atmosféru. Opět nám tyto prvky pomohou vybočit ze všední každodennosti.

Nyní již máme místo i zvukový doprovod, který může celý rituál otevřít i uzavřít. Jsme tedy u nejdůležitější části rituálu – společné činnosti. Tady bych chtěl zmínit další velký cíl, který od rituálu očekáváme. Může jím být například společné sdílení pocitů, zážitků z celého dne. Nemám na mysli velkou reflexi, ale třeba vyslovení jedné věty, která může shrnout účastníkovy pocity za celý den, jeho největší zážitek, nebo může říci v čem vidí přínos dne. Toto zadání je třeba řádně promyslet, protože významně ovlivňuje dění a také rozhoduje o tom, zda-li rituál bude přínosný pro skupinu, zda ho přijme a ztotožní se sním. Velmi záleží na tom, pro koho rituál děláme a jakého cíle (jaké hloubky) chceme dosáhnout. Kritérii výběru zadání jsou především věk účastníků, fáze skupinové dynamiky a nastavení hloubky sdílení ve skupině.

Časový prostor, který nám rituál poskytuje, můžeme využít i pro tvorbu společného skupinového díla. Může jít o nějaký artefakt, který si účastníci po skončení kurzu mohou přenést do třídy, domů, kanceláře, apod. Tím, že tento artefakt vzniká právě v průběhu rituálu, získává pro skupinou jistou nepopsatelnou hodnotu, kterou vidí právě jen účastníci tohoto rituálu. Díky tomu může mít tento rituál přesah i přes hranice kurzu. Pro inspiraci uveďme některé činnosti: plnění láhve (pískem, luštěninami, ...), vytváření barevné svíčky (postupné lití vosku do připravené formy), malování společného obrazu, vytváření společné mozaiky, a mnoho jiných. Účastníci mají možnosti podílet se po jednom na tvorbě společného díla a při jeho vytváření mohou sdílet důležité informace, prožitky, poznatky, které by jinak mohli zapadnout právě v oné všednosti či rychlosti ubíhání času na kurzu. Jsou tedy vyzváni – chtějí-li se podílet na společním výtvoru – aby přistoupili, vyslovili zadanou větu (myšlenku, informaci, prožitek) a udělali svůj díl „práce“.

Při rituálu nemusíme pouze tvořit společné dílo. Činností nevytvářející artefakt může být pálení napsaných vět a jejich vyřčení, mlsání ovoce s čokoládovým fondue, při kterém sdělí co ten den bylo sladkého, atd... Fantazii se meze nekladou.

Jakmile se vystřídají všichni účastníci, nebo již nikdo nechce pokračovat, rituál je třeba ukončit (záleží jen na nás, zdali půjde o pravidelně se opakující závěrečné slovo nebo skladbu, kterou jsme si pro tento okamžik vybrali). Po rituálu již nedoporučuji realizovat další program – je to poslední část dne, po které mají účastníci buď volno, nebo se již připravují na večerní klid.

Je nutné účastníky na rituál připravit předem. Dříve, než se na rituální místo vydají, musí pocítit zvláštnost tohoto okamžiku, aby svým nevhodným chováním nezničili křehkou atmosféru hlasitým smíchem, vtipy či nevhodnými poznámkami. Proto je vhodné, aby se rituální místo nacházelo přibližně 100-300 metrů od střediska. Účastníci pak mají možnost využít cestu ke zklidnění a naladění se na obřadnost místa. Někdy je vhodné, když znají předem veškerá pravidla a celkový průběh rituálu – tím se vyhneme zodpovídání nepříjemných dotazů, které opět mohou narušit pracně vybudovanou atmosféru.

Z výše uvedeného jste měli možnost poznat, jakým způsobem vnímám, jak pracuji a využívám rituály na zážitkově-pedagogických kurzech. Jaké jsou vaše zkušenosti? Nestydíte-li se – připojte prosím k tomuto článku komentář a obohaťte čtenáře také svými zkušenostmi a nápady, jak pracovat s rituály.