Rituál v zážitkové pedagogice

Co mají společného zážitková pedagogika, šamanismus a moderní psychoterapie? Všechny tyto „obory“ mají v popředí zájmu člověk jako osobnost a pomáhají mu prostřednictvím různých postupů k osobnímu rozvoji. Ten má vést k celistvosti a tím i ke zdraví v jeho nejširším slova smyslu, tedy ke stavu úplné tělesné, duševní a sociální pohody (jak zdraví definuje světová zdravotnická organizace, WHO). K vytvoření této harmonie na všech uvedených úrovních využívají pedagogové, šamani i psychoterapeuti zejména postupy založené na osobním prožitku. Ten může vést k rozvoji osobnosti díky změně vnímání světa, protože to je ovlivněno tím, co o světě víme na základě toho, co jsme prožili. Jedním z cest, jak prožít silný osobní prožitek může být účast na rituálu, ačkoli ne vždy si uvědomujeme, že to rituál je.

Co tedy rituál vlastně je?
Obecně můžeme říci, že rituál je osobní intenzivní zážitek, který nese potenciál změny. Ta se může týkat jakékoli životní oblasti. Každý si však pod pojmem rituál přestaví něco trochu jiného a většina z nás si vybaví šamanské léčebné rituály, svatbu, pohřeb…

Pokud bychom se tedy pokusili definovat rituál přesněji, pak můžeme říci, že je to strukturované jednání mající určitý scénář, který se opakuje, což vytváří pocit známého a tedy bezpečného prostředí. Rituál svou podstatou také napomáhá kontrolovat a zaměřit pozornost jeho účastníků na aktuální dění, což může vytvářet řadu intenzivních pocitů. Tím rituál působí jako katalyzátor, umocňuje prožitek a svou silou může měnit život všech zúčastněných (v nejširším slova smyslu). Tato změna, mnohdy označovaná jako osobní rozvoj, je cílem i zážitkové pedagogiky, která využívá zážitku jako prostředku výchovy a vzdělávání. Na jednom z kurzů jsem také slyšela, že podle zážitkové pedagogiky je jedno, zda je zážitek kladný nebo ne, ale musí být silný. A tuto sílu může zážitku dodat například právě rituál. Rituálů je několik druhů a jejich členění není jednotné. Pro účely zážitkových programů však můžeme rituály rozdělit dle jejich funkce. Pro ilustraci si uveďme několik příkladů jak lze v zážitkovém programu rituál využít.

Přechodové rituály
Jedním z příkladů využití rituálu může být určitý způsob zahájení nebo ukončení setkání, které vede k vymezení prostoru a času a jeho oddělení od „běžného života“ (tyto rituály jsou hojně využívané v psychoterapii, kde takovým rituálem může být už jen podání ruky). Příkladem takovéhoto rituálu může být zakončení dne, které jsme použili na sebepoznávacím skautském kurzu Safír. Na konci každého dne se celý kurz sešel v místnosti osvětlené jen petrolejovou lampou, která vytvářela důvěrnou atmosféru. Éterická průvodkyně v rozevlátých šatech vyzývala účastníky k ohlédnutí se za proběhlým dnem a ke krátkému zastavení, které sloužilo jednak k uspořádání myšlenek, ale také ke shrnutí toho co se událo a tím i k jakémusi uzavření dne. Cílem bylo jednotlivé zážitky od sebe oddělit a získat z nich co nejvíce. I proto bylo součástí ohlédnutí se za dnem zodpovězení na otázky „co jsem se dnes naučil/a“, „co se mi povedlo“, „název pro dnešní den“ a pro odventilování negativních emocí byla zařazena otázka „co se mi nelíbilo“. Takovéto použití rituálu může vhodně doplňovat jakýkoli zážitkový program, včetně „běhačky“ nebo strategické hry a může pomoci zážitky utřídit a vstřebat. Společné sdílení zážitku navíc umocňuje pocit skupinové sounáležitosti. Ve velkém jsou pak takovéto „přechodové rituály“ používány jako mezníky v lidském životě (svatba, křtiny, promoce), ale také v komunitě jako rituály přijetí do skupiny po „zkušebním období“ (složení skautského slibu) nebo potvrzení přidělení hodnosti (předávání diplomů, odznaků a jiných poct). Tyto rituály pomáhají jednotlivcům nejen s „přechodem“, ale také s bezpečným začleněním se do společenství.

O rituálech můžeme také říci, že jsou svým způsobem podobné divadelnímu představení, což je využíváno v řadě zážitkových programů, např. při slavnostním ukončení kurzu s pasováním na rytíře nebo při téměř divadelním ztvárnění průběhu kurzu s poděkováním bohům za ochranu a za to co vše nám během kurzu poskytli (zejména ponaučení a poznání). Tento program má podobný cíl jako výše zmíněné rituální zakončení dne, jen ve větším rozsahu. Tento rituál je používán také během výcviku psychoterapeutů (např. satiterapie).

Podobným příkladem může být vánoční rituál, který zahrnuje jakési zhodnocení dosavadní životní cesty. Během rituálu jsou účastníci vyzváni, aby procházeli spirálou vytvořenou z větviček smrku do jejího středu. Zde si zapálí svou svíčku života, kterou si nesou sebou. Zapálenou svíčku pak při zpáteční cestě umístí na spirále tak daleko jak se na své životní pouti cítí být. Tento rituál tak může být zajímavou reflexí životní poutě v době, kdy končí rok a tedy v době, která vybízí k ohlédnutí se, zhodnocení a následnému plánování další cesty. Nejen tento, ale i řadu dalších rituálů, si můžete přijít prožít během programů pořádaných občanským sdružením Centrum Mandala (www.centrum-mandala.cz), které pořádá kurzy kreslení mandal, prožitkové arteterapeutické kurzy a ženské skupiny.

Rituály odevzdání
Velmi silné zážitky jsou spojené s rituálním odevzdáním (čehokoli). Během těchto rituálů jsou účastníci konfrontováni s buddhistickou příčinou utrpení, tedy s lpěním. Příkladem takového rituálu je odevzdání nepotřebného ohni, což je používáno např. jako součást přípravného rituálu před „přechodem přes žhavé uhlí“. Dopis ohni, s prosbou o zbavení se všeho co již nepotřebuji, je během rituálu vložen do ohně a spálen, což umocňuje zážitek odevzdání. To může být spojeno ale také např. s odevzdáním svého přání, protože podle některých filosofii (např. práce v hladinách alfa) může být přání splněno až když ho „odevzdáme“. Přání můžeme zachytit podobně jako věci určené k odhození do slov do dopisu. Další možností je zachycení přání do barev a tvarů, např. do mandaly přání. Nejvíce se k tomuto účelu hodí mandaly s labyrintovým vzorem, které jsou vymalovávány směrem ke středu mandaly, kde je již přání „splněno“. Během kreslení může být účastník rituálu vyzýván k vizualizaci (představování si) dosažení si svého pozitivně formulovaného cíle, k zapojení emocí (jak se budu cítit, až svého cíle dosáhnu) a smyslů (co uslyším, ucítím, ochutnám…), což posiluje prožitek a tím i sílu celého rituálu, který mívá až překvapivé výsledky.

Dalším rituálem, který využívá prvku ohně je rituální pálení mandaly, která je pro tento účel tvořena (podobně, jako tibetští mniši tvoří rituální písečnou mandalu, kterou po dokončení ničí). Během programu je zdůrazněno, že mandala bude po dokončení zničena a účastníci jsou vyzvání, aby sledovali své pocity. Tím je umocněna síla prožitku. Po vytvoření mandaly je účastníkům vysvětlen postup rituálního pálení, který je potřeba dodržet (jistý druh rigidity postupu je pro rituály typický) a během něhož jsou zúčastnění konfrontováni s pocitem ztráty a pomíjivosti. Úplný postup tohoto rituálu je uveden v knize Mandaly světa, Kniha meditací a malování (Rudinger Dahlke, Pragma, 1999) a používáme ho během kurzu kreslení mandal v brněnském Centru Mandala. Podobně jako ohně lze využít i dalších živlů, jako je voda (pouštění připraveného artefaktu po vodě, případně kombinace s ohněm, kdy je do vody vhazován popel), vzduch (pouštění lampionů přání) nebo země (k zakopání se hodí zejména artefakty vytvořené z hlíny, které se zemí doslova splynou).

Rituály podporující sounáležitost se společenstvím
Rituály sami o sobě vyvolávají pocit sounáležitosti mezi jeho účastníky. Řada rituálů je navíc často umocňována rytmickými pohyby či zvuky, které mohou vést ke změnám v mozkové činnosti (mohou vyvolávat stavy podobné extázi) a tím ke změně pozornosti a subjektivního vnímání. Společná rytmická rituální činnost v rámci skupiny navíc usnadňuje vytvářet vzájemné vztahy, které následně vyúsťují v pocit sounáležitosti. Jako příklad takového rituálu si můžeme uvést společné přání k jídlu používané na mnoha zážitkových akcích. Během některých větších zážitkových setkání se pak před každým jídlem pořádají výměny těchto rituálů, kdy jeden zástupce podskupiny (která rituál zná) učí rituál celou skupinu. Znáte třeba říkačku „Hami, ňami, ham, velký hlad už mám“, nebo píseň „Buď, jak buď s dobrým jídlem roste chuť…“?

Závěrem aneb jak ladit rituál
Ladění rituálu bude samozřejmě souviset s účelem, pro který je rituál konán. Vážnost nebo naopak lehkost ladění celého rituálu pak můžeme ovlivnit zejména způsobem, jakým rituál účastníkům představíme, rekvizitami, jaké zvolíme, ale také denní dobou, osvětlením, hudbou… Tím můžeme samozřejmě do značné míry ovlivnit zážitek, který si účastníci rituálu odnesou. K vážně laděním rituálům vyžadujícím soustředění a klid se více hodí večerní doba s mírným osvětlením a klidnou, nebo až dramatickou hudbou. Ta zaručí naladění se, zážitek tajemna a jakési naléhavosti, zatímco např. veselé jarní rituály bychom si v takovém prostředí asi příliš neužili.