Rituály v dramaterapii

Rituál často chápeme jako jistý iracionální přežitek minula. Racio – rozum, rozumnost, je velká hodnota pro dnešního člověka. Jako bychom ale zapomínali, že je to vývojově nejmladší složka lidského bytí, že kromě toho, že myslíme, ještě také cítíme a tělesně prožíváme. A že tyto další složky (vývojově starší) jsou mocnými hybateli našeho života. A právě tyto složky může rituál oslovit, naplnit jejich potřeby – byť se může naší mysli jevit jako něco nepotřebného.

Z výše popsaných myšlenek se inspiruje i můj přístup k lidem v rámci terapeutické práce. Mnohdy mi pomáhá divadelní umění (resp. dramaterapie) v realizaci rituálu, který naplní emocionálně-spirituální potřeby klienta. Mladý člověk, který si neprožil vstup do dospělosti (železnou sekeru si můžeme bez námahy kdykoli koupit, biřmování patří k církevním přežitkům, odloučení od rodiny v rámci cesty na zkušenou nám znemožňuje webkamera, promoce jsou jen předraženou šaškárnou) si může, např. v rámci dramaterapeutického rituálu, tento přechod uvědomit také na emocionální a tělesné úrovni. Může si bezpečně (vždyť je to „jen jako“) prožít něco výjimečného, může si odnést vzpomínku, která bude velmi důležitou součástí života.

Např. v rámci práce s dospívajícími lidmi s problémovým chováním, kteří ukončují pobyt ve středisku výchovné péče, je zvykem před odchodem z komunity uspořádat rituál, jakousi rozlučkovou slavnost se svícemi, svátečním oblečením, hudbou, rituálním předáváním symbolického daru (svíce, která bude prozařovat další cestu, neznámo, do kterého člověk odchází) a také se slzami loučení a osobními vzkazy od členů společenství. Toto nebyl jediný z rituálů. Např. získání jisté pozice (tj. zlepšení svého chování a získání určitých výhod v rámci hierarchického výchovného systému) bylo provázeno obdobným rituálem, stejně jako přijímání nových členů. Obdobné rituály se využívají např. v komunitách pro léčbu závislostí.

V rámci dramaterapie jsou velmi podstatné rituály, otevírající „prostor jako“ a především ty, které klienty na závěr z tohoto prostoru vyvádí – což je důležité pro jejich stabilitu a psychickou integritu integritu. Často používán na závěr dramaterapeutické lekce jako rituálu např.: odhazování nepříjemných prožitků, rolí, situací do imaginární krabice, kterou společně zabalíme. Americká škola vývojových proměn D. Johnsova využívá ke stejnému účelu balení „prožitého“ do imaginární kouzelné opony. Využívám také tzv. imaginární sprchu, kdy použitím dešťové hole (šamanského hudebního nástroje) navozuji představu očistné sprchy, která odplavuje vše nepříjemné a zraňující.

Na závěr svého zamyšlení nad rituály bych chtěl vyslovit výzvu, kterou v dnešní době cítím:
Užívejme si mimořádných chvil, dělejme věci „nerozumné“, zastavujme se, oslavujme a truchleme. … A především se radujme, intenzivně prožívejme … a oslavujme. Vždyť radost a oslava je nedílnou součástí většiny rituálů, tak jako k divadlu patří nejen tragédie ale i komedie.

Literatura k inspiraci:
VALENTA,M. a kol. Rukověť dramaterapie a teatroterapie. Olomouc, 2006. ISBN 80-244-1358-2.
ELIADE, M. Iniciace, rituály, tajné společnosti. Mystická zrození. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-7226-901-1