Rozhovor s Janou Mikovou, kurátorkou pro děti a mládež

Jana dlouhodobě pracuje s ohroženou mládeží a ve své praxi se několikrát setkala se zážitkovou pedagogikou. Položil jsem ji proto několik otázek, abych přiblížil čtenářům gymnasionu její pohled na slabé a silné stránky zážitkových programů u této skupiny.

Můžeš pro čtenáře přiblížit co je podstatou Tvé práce?

Pracuji jako kurátorka pro děti a mládež. Cca před 10 let se vrátil můj syn ze zážitkového programu, který pořádala Česká cesta. Byl nadšen. Při jeho vyprávění jsem si vzpomněla na -náctilé, se kterými pracuji. Pro ně trávení volného času znamená: bloumání po ulicích v partě, pobytu v hypermarketech, u počítačových her apod. Z těchto důvodů pak docházelo k jejich výchovným problémům. Po odsouhlasení vedením jsme uskutečnili první výjezd s Českou cestou . Akce se jmenovala Cesta pokojného bojovníka. Celkem se uskutečnily myslím 4 „Cesty“. Některé děti to oslovilo více, některé méně. Nemůžu však říci, že by je to všechny nepoznamenalo právě těmi prožitky – skákání ze stromu, slaňování ze skály, noční hra, ale i to že se museli v kladném smyslu spolehnout jeden na druhého. A i dnes po několika letech, když jsou dospělí si vzpomenou. Velice jsem při akcí České cesty s našimi dětmi kvitovala, že děcka, která neměla ve škole nebo i mimo ní úspěchy, zde zažily vítěztví, rivalitu bez agrese a našly ve svých vědomostech pro sebe utajené možnosti (např. skládání básní).

Jak s Tvou prací souvisí zážitková pedagogika?

Přímo s mou prací zážitková pedagogika nesouvisí, patří však do prevence.

Jak mohou programy vedené metodami zážitkové pedagogiky být prevencí?
Prevencí čeho?
Prevencí čeho? No, toulání po ulicích, nevhodné party a tím spojené zneužívání návykových látek, trestné činnosti, promiskuitního života apod.

Hodně dětí není z domova naučeno využívat vhodným způsobem volný čas. Příčinou může být nedostatek financí rodiny, nedostatek času, či jak se dnes setkáváme i to, že samotní rodiče tráví svůj volný čas u televize, počítače apod. No a zážitková pedagogika může těmto dětem ukázat, jak se dá volný čas využít. Nejvhodnější by bylo udělat program i pro rodiče a děti, aby věděli, že prožít den se dá i bez peněz.

Jaké zkušenosti sis odnesla z projektů s ohroženou mládeží?
- co konkrétně fungovalo a co ne?

Těžká otázka. Odnesla jsem si hlavně to, že i nemotivované pubertální dítě se dá strhnout do programu zážitkové pedagogiky a to ať jsou to děti z podnikatelských rodin, ze sociálně slabých rodin či z romské menšiny. Nejvíce jsem cítila problém ve smíšené skupině dětí z majoritní většiny a romských dětí. Tam se domnívám, že se zapojily, protože tam byl kurátor. Ale překonaly samy sebe a rovněž nezapomněly, jak přespaly venku v lese nebo dělaly vysoká lana.

Rozumím tomu správně, že byl rozdíl v motivovatelnosti skupiny s většinou romských dětí? Čím myslíš, že to bylo?
Ano, tyto děti neviděli smysl něco dělat. Je pravdou, že to byli 16ti letí, snažili se i separovat. Toto se povedlo našim dětem, které na akce jezdili pravidelně. Domluvili se a sedli si mezi romské.
Možná to bylo tím, že se v této skupině necítily dobře a potřebovaly impuls, že je ostatní berou mezi sebe. I když to v té skupině bylo na polovic. Mladší měly menší problém se do her zapojit. Starší – jednalo se spíše o chlapce, měli podle mého obavy, že se ztrapní. Nikdy to nedělali a často museli opravdu překonat sami sebe.

Problém, který s našimi klienty je, že jsou vynikající manipulátoři a dokáží i odborné pracovníky, kteří s touto skupinou nepracují přesvědčit o své pravdě.
Určitě existuje způsob jak tomu předejít – co bys po své zkušenosti doporučila?

Aby se ti pracovníci zážitkového programu, kteří s námi jezdili pravidelně, naučili i s naší pomocí rozeznávat, jak to který náš klient myslí
Takže na zážitkovou pedagogiku to chce mít zkušenosti i z činnosti s problémovou mládeží.

Jakou vidíš budoucnost práce s těmito klienty – má v ní místo zážitková pedagogika - jaké?

Bohužel hrazení zážitkové pedagogiky prováděné odborníky je drahé, ale jinak sám program bude mít vždy dětem, co nabídnout.

Snažíme se provádět zážitkovou pedagogiku formou výletů, kde se děti přesvědčí , že se volný čas dá trávit poznáváním přírody a historie. Poznávání doplňují individuální i týmové hry. Přestože jsme nabízeli zapojení i rodičů, tak se nám povedlo asi 4x, aby s námi šli. Byly to však dvě stejné maminky. Jinak to rodiče spíše berou, že si od dětí odpočinou, neboť když se doma nudí , tak zlobí. A stará pravda je, že kdo si hraje nezlobí.

Na závěr jedna povzbudivá citace.Jeden chlapec z vícečetné romské rodiny po absolvování zážitkového programu prohlásil: „Ještě, že jsem tenkrát kradl, jinak bych nic tak skvělého nezažil“.