Tréning? Tréning. Učenie zážitkom

Osobně mám titulní pojem „tréning“ spojený nejsilněji s cíleným a opakovaným nácvikem konkrétní dovednosti. Po nezbytných definicích v úvodních kapitolách recenzované knihy je zřejmé, že v pojetí autorů zahrnuje tréning a tedy i kniha mnohem širší škálu aktivit; zjednodušeně řečeno značí libovolné zážitkové vzdělávání a rozvoj, byť s důrazem na prostředí místnosti-učebny. Že ale jakákoli definice bude nelehká je zřejmé ve chvíli, kdy sousední strany musí obsáhnout jak rozvoj sociálních dovedností, tak terapeutické programy, semináře o financování neziskových organizací či „outdoor fun“.
Snahou autorů formulovanou v úvodu knihy bylo napsat komplexní příručku primárně pro potřeby začínajících a pokročilých trenérů a dalších lidí aktivně působících v sektoru vzdělávání. Obávám se, že zejména pro ty začínající není obsah a rozsah knihy zcela vyvážen. Kapitola dramaturgie zabírá dvě třetiny strany, byť zásady praktické dramaturgie jsou zmiňovány i jinde. V praxi ihned použitelné informace o metodách tréningu dostane čtenář pouze k diskusím a drama-technikám. Začátečník bude postrádat i „průvodce“ po cestě od prvotního zadání nebo autorské myšlenky k vlastní náplni kurzu.
V kontrastu k tomu pak stojí např. rozsáhlá kapitola věnovaná skupinové dynamice obsahující mj. několik stran dlouhý popis možných konstelací počtu trenérů, ko-trenérů a instruktorů na různých typech tréningů. Ten bude z velké části nejspíše zbytečný i pro zkušenější čtenáře.
Ti však z knihy mohou vytěžit více. Například ze srovnání vlastní zkušenosti s řadou drobných, každodenních zkušeností popsaných autory a promítnutí svých zkušeností do předložených obecných konceptů nebo sledováním odkazů na řadu rozšiřujících zdrojů. Je jen škoda, že chybí soupis této odkazované literatury – na závěr je sepsána pouze doporučená, česky či slovensky vydaná literatura a doporučená webová místa (i cizojazyčná).
Za cenné považuji také dvě závěrečné kapitoly o evaluaci programů a o cestách trenérského růstu a supervize. Jsou sice snad až zbytečně krátké a v případě části věnované evaluaci se – kvůli použitým příkladům – bojím nechtěného zjednodušujícího vyznění. (Proč, když celá kniha hýří příklady z praxe, není i v této kapitole uveden příklad jdoucí nad úroveň reakce účastníků přímo na kurzu?) Jsou to však kapitoly, které poukazují na dosud spíše opomíjená témata.
Přestože kniha prošla dle tiráže korekturou, je v ní velké množství různých chyb a překlepů. Zvážit by zasloužila také grafická stránka publikace: odstavce z drobného písma přesahují někdy půl strany, chybí větší členění a mimo tabulek a několika schémat i jakékoli výraznější grafické prvky (drobná, textem obklopená černobílá kresba na úvod kapitoly tuto roli neplní). K zajímavému a mnohotvárnému učení zážitkem je třeba se nejprve prokousat šedým, na pohled poněkud jednotvárným mořem slov a vět.
Z předchozích odstavců je zřejmé, že ideální „učebnici zážitku“ ať už pro začínající nebo pokročilé bych si představoval jinak. Přesto věřím, že v množství literatury zaměřené obdobně na zážitkový přístup k rozvoji by kniha neměla zapadnout a že se postupně sama zařadí do různých seznamů doporučených zdrojů.