Vůdcování a vůdcovství ve skautu
Tento článek je souhrnem odpovědí několikati skautských vůdců - Tomáše Simby Křepelky, Aničky Juráňové, Aleše Rafa Jaroše a Petra Medvěda Foltýna - na otázky, které jsem jim v minulých měsících kladl. Celkově dávají drobný přehled o motivech vůdcování a vůdcovství nejen ve skautu.
Vychovává skauting vůdce i pro společnost?
Myslím, že toto je jedna z největších zkušeností, které si může člen ze Skautu odnést. V bezpečném prostředí může rozvíjet svůj leadrovský potenciál (stejně jako může zjistit, že jej nemá), dostává podporu i případné vzdělání. Je to velká sebezkušenost a posílení sebevědomí. Samozřejmě to nelze zevšeobecnit, ale v kvalitních oddílech by to tak mělo být.
Znám velkou řadu lidí, kteří jsou vůdci či špičky ve svých oborech a zároveň za sebou mají vedení oddílů (a nemusí být jen skautské.) Aleš Jaroš
Skauting a všechny jeho metody nejen družinový systém nás všechny učí pro život. Takže když se ve skautu naučím např. pracovat se dřevem bude se mi to pak hodit až bud opravovat byt. Když se ve skautu naučím pracovat s lidmi bude se mi to pak hodit např. v zaměstnání. Respektive ve skautu se to nenaučím, ten mi jen umožní rozvíjet můj talent a schopnosti. Takže ano, skauting může vychovávat lidi do vůdčích pozic ve společnosti, mají-li k tomu předpoklady.
Medvěd
Jak ses dostala k vůdcování skautského oddílu?
Asi to nebylo úplně rozhodnutí, jako spíš nějaké poslání. Mamka byla vedoucí, sestra je také vedoucí, tak jsem to brala jako nějaký svůj úděl a nebránila se tomu. Navíc v Bobříkovském oddíle je ta atmosféra příjemná, přátelská a zábavná.
Anička Juráňová
Jak se v průběhu času měnila Tvá motivace pro vůdcování Simbo?
Prvotní motivací pro vstup do skautu bylo naplnění dětských snů. Hltal jsem knížky pánů Foglara, Ransomeho, Běhounka, Karla Maye a skauting mi dával do rukou nástroj, jak převést knihy do skutečného života. Když už jsem nemohl příběhy prožít sám, chtěl jsem do nich nastěhovat alespoň vlčata, a nepřímo tak jejich prostřednictvím smazat nezaplněná místa vlastního dětství.
Později mě práce pro oddíl zcela pohltila. Téměř nezbyl čas na přítelkyni, později ženu a rodinu. Z tvůrčí práce se stala částečně rutina, které jsem se bránil změnou herních podnětů a prostředí. Středověcí rytíři, dřevěný šerm, Tolkienův svět, horolezectví, vodáctví, karetní hra Magic for Gathering a její oddílový klon Snagicy, turistika, geocaching. V této řece motivů však stále odolávala mocnému proudu ostrá skála Wakan Tanky a svět indiánů.
Motivace je stále stejná. Převézt vlčata a skauty přes svobodné, bohaté, tvůrčí a družné vody chlapectví a vysadit je čestné, zdatné a čisté u břehů mužství. Zpětně čerpat z jejich štěstí i své štěstí a nacházet nové sny.
Z Tvé zkušenosti – vůdcové družin díky svým schopnostem – hrají „vůdčejší“ roli i ve svém okolí / životě? Tedy může skaut (skrze družinový systém – rozvíjení odpovědnosti a dalších vlastností) vychovávat lidi do vůdčích pozic ve společnosti?
Nemyslím, že by museli být pro okolí nezbytně vůdčejší. Spíše jsou vnímáni jako silné osobnosti, s uceleným pohledem na svět. Asi nejvěrnější charakteristikou je pojem „empatická skála“.
Stejně jako Dakotové hledají svého Velkého Svatého v místech styku kamene s oblohou, na vrcholcích hor, stejně tak dobrý vůdce by měl chodit s hlavou v oblacích a nohama pevně na zemi, obklopen houfem bytostí, jenž jej podporují, respektují a žijí svůj vlastní život ve shodě s jeho životem.
Smyslem vůdcovství není zarputilé vedení hloupých vlčat, s bičem v ruce a houfcem silných rváčů po boku. Smyslem vůdcovství je společné hledání správné cesty k bohatým lovištím. Nezáleží na tom, zda smečka touží po králíkovi či srnci, pokud je kořist vydatná a zdravá. Správný vůdce nabídne pestrou kořist, naučí vlčata jak ji získat a pak se těší z jejich úspěchů.
Tomáš Simba Křepelka, již 20 let vůdce sejonijské smečky vlčat ve Zlíně
