Za zvoničkami Milenců…

Je-li tématem tohoto vydání Gymnasionu „svoboda“, pak bychom i v této rubrice měli navštívit místo svobodné. Nabízí se New York a zde Statue of Liberty, Svobodné Heřmanice na Moravě či Svobodné Hamry na Vysočině. Ačkoliv sám pocházím z Vysočiny, pozvu Vás jinam – do jižních Čech. Kraj rybníků; kraj, kde lidé po staletí žijí v souladu s nároky přírody – taková jsou klišé v turistických průvodcích, plakátech i internetových prezentacích. „Žádná zmínka o svobodě“, říkáte si možná.
Jedna z definic svobody praví, že člověk je svobodný tehdy, má-li možnost volby. Pokud jde o výběr zajímavých míst, kam je možné se v jižních Čechách vydat, pak jistě pozvánka do tohoto koutu naší vlasti patří do tohoto čísla. Mým úmyslem je představit kout, kde končí tzv. Vitorazsko, a Třeboňško volně přechází v Novohradské hory. Krajina severně od historického města Nové Hrady se vyznačuje rozsáhlými lesy s cestami rovnými jak když střelí, ale samozřejmě (vždyť jsme v jižních Čechách) i rybníky. A to rybníky rozsáhlými, někdy velkými jak Svět, i lesními tůňkami tmavými jak černokněžníkův plášť. Krajina jak stvořená pro zážitkovou akci.
Na břehu rybníka Vybírač mezi Petříkovem a Bukovou už několik desítek let funguje rekreační středisko Jedličkova ústavu v Praze. Jde o velmi běžný chatkový tábor s jídelnou, klubovnou apod., který je možné si pronajmout pro pořádání vlastní akce. To, že je možné ve zcela běžném středisku prožít naprosto fascinující zážitky není třeba v Gymansionu opakovat. Vždyť i Prázdninová škola Lipnice zde, pod vedením J. Trávníčka, uskutečnila několik kurzů. Jedinečná kaskádovitá soustava rybníků nabízí nepřeberné programové možnosti i různá překvapení – stát uprostřed několika hektarového rybníka jen po kotníky ve vodě, po silnějším dešti poslouchat tajemné probublávání výpusti uprostřed lesa. Proč ale že je toto místo svobodné?

1) svoboda organizačně-politická
Pohybujeme se asi 7 km od současné česko-rakouské hranice. Někdo pamatuje, jiný se vyzná v historii. Pro ostatní jen drobná vsuvka: Celá tato oblast začala být osídlována ve větší míře až ve 12. století – nejprve v první kolonizační vlně z vnitrozemí Čech, později v druhé vlně z Podunají. Začal tak osm století trvající jev soužití česky a německy mluvících spoluobčanů na jednom území. Z hlediska správy se ve 12. a 13. století o toto území střídali čeští Přemyslovci a rakouská knížata. Od roku 1296 až do roku 1919 patřilo toto území k Dolnímu Rakousku. V prvorepublikovém období bylo území Vitorazska součástí Československa, ovšem v roce 1939, po zřízení Protektorátu, stalo se toto území opět sudetoněmeckou součástí a české obyvatelstvo bylo násilně vysídleno. Po druhé světové válce tomu bylo naopak – vysídleno bylo německé obyvatelstvo a oblast byla dosídlena Čechy. Začala další éra, tentokrát pod komunistickým vedením státu – pro obyvatele příhraniční oblasti to znamenalo těžký život v ochranném pásmu.
Podle záznamů však – pokud nedocházelo k násilným zásahům shora – obyvatelé čeští i němečtí žili v souladu. Někdy i v jednom domě. Ale na krajině jakoby bylo poznat střídání příslušnosti ke státnímu/říšskému uspořádání – působí tajemně, mysticky, exoticky, ale zároveň je neskutečně harmonickou a přitažlivou.
Dnes – díky výhodám zařazení do Schengenského prostoru – jako by bylo handrkování o toto krásné území u konce. Svobodný příhraniční pohyb nám dává nové možnosti pro objevování nejrůznějších zajímavostí tohoto úžasného koutu světa.

2) svoboda duchovní
Asi 10 km od našeho místa se nachází obce Hojná Voda a Dobrá Voda. Jak názvy napovídají, jde původně o lázeňská letoviska (léčivé účinky zdejších mírně radioaktivních pramenů byly známé od pradávna). Známá je však i legenda o zjevení Panny Marie a o zázračných uzdraveních, proto se Dobrá Voda stala i známým poutním místem. Dnes vévodí kraji pod Kraví horou mohutný chrám Panny Marie Těšitelky, který stojí na jejím úpatí. Na Dobrou vodu přicházely každoročně desetitisíce poutníků (udává se, že krátce po postavení chrámu to bylo až 60 tis. poutníků ročně). Jedna z významných poutních cest spojující Třeboň s Dobrou Vodou vedla jen necelý kilometr od zmíněného rybníka Vybírač. Dnes tudy vede cyklotrasa 1050 (Pamětí Novohradska) s několika informačními tabulemi. Zajímavé jsou kapličky, které tuto cestu lemují. Dlouhá léta to byly jen ruiny. Dnes však – díky něčí nelhostejnosti – kapličky září do daleka svou bělostnou omítkou a červenou stříškou.

3) svoboda jednání
Snad každému člověku musí udělat radost, když vidí, že se něco daří. Když někdo něco opraví, obnoví, udělá hezké. Je dobře, že existují lidé, kteří se nebojí, že jejich práce přijde vniveč, že někdo zase rozbije jejich dílo. Tito lidé možná jednají z přesvědčení, že lze měnit svět kolem nás skrze tyto drobné kroky, ve kterých „testujeme“ společnost – zda obstojí a bude obdivovat, nebo rozbije a ukradne.
Účastníci dvou po sobě jdoucích zážitkových kurzů (konaných v táboře na břehu rybníka Vybírač) obohatili zdejší krajinu o další fenomén – dvě dřevěné zvoničky. Každá jiná, přitom obě mají něco společného. Zvoničky byly nazvány „Milenci“. Informační tabulka vysvětluje jejich označení: „Vítej, poutníku, ač jsi vysílen svou cestou, zde najdeš klid. Mé srdce je pevné a dává naději srdcím znaveným. Zazvoň a zaposlouchej se do mého příběhu. Tón lásky se line krajinou a rozeznívá srdce přírody. Na mou píseň tančí nejmenší semínka v půdě, motýlí křídla i vánek v korunách stromů. Připoj se a nech se vést melodií mého srdce. Můj milý čeká nedaleko, rozhoupej i jeho zvon, ať lásku cítí také on. Nechť milenci zazvoní, ať každý rození svůj zvon. Láska krajem zavoní, jsem navždy Tvá já Tvůj…“.