ŽONGLOVÁNÍ jako prostředek rozvoje koordinace i psychické stimulace

in

Na žonglování, jakožto alternativní pohybovou aktivitu spadající do oblasti psychomotorických činností, můžeme nahlížet z několika různých pohledů. Klasický přístup laické veřejnosti reprezentuje tvrzení konstatující, že „žonglování patří do cirkusu“. Přestože cirkusové či varietní prostředí bývá s žonglováním často úzce spojeno, od doby svého vzniku (první zmínka pochází z období cca 2.500 let př. n. l.) prošlo žonglování mnoha etapami. Z původně nábožensky či rituálně zaměřené aktivity starověkého Egypta, přes středověké jokulátorství, při němž bylo spolu s dalšími ekvilibristickými disciplínami využíváno jako zdroj obživy potulných komediantů (jokulátorů), se od poloviny 20. století objevuje v novém pojetí, tj. jako rekreační či relaxační pohybová aktivita. Cílem většiny současných žonglérů tedy není stát se profesionálem a prezentovat tuto koordinačně náročnou disciplínu nějakému publiku. Žonglování je pro ně koníčkem, prostředkem seberealizace, motivací ke zdokonalování pohybových dovedností či jen relaxační aktivitou po předchozí tělesné či duševní námaze.

Žonglování (z angl. juggling, něm. jonglage, fr. jonglerie) je kreativní pohybovou aktivitou, která nespočívá pouze v nácviku a drilu techniky, ale umožňuje též rozvoj nových pohybových zkušeností a dovedností. Žonglování je definováno nejen jako opětovné vyhazování a chytání předmětů, ale především jako obratná manipulace s předměty.

Z pohledu kinantropologického je žonglování aerobní pohybovou aktivitou, zvyšující srdeční frekvenci a respiraci. Při žonglování podporujeme princip napětí a uvolnění, posilujeme zádové svalstvo a svaly horních končetin, rozvíjíme periferní vidění, vyrovnáme rozdíly mezi preferovanými končetinami (lateralita), pracujeme s vyrovnáváním nerovnovážných pozic (vychýlení loktů od těla, napnutí horní končetiny při snaze zachytit předmět vyhozený příliš daleko) a také podporujeme vzpřímené držení těla, čímž stimulujeme pravidelné dýchání a krevní oběh.

Ve své snaze o obhájení významu žonglování, jakožto aktivity s mnoha pozitivními vlivy na psychickou i fyzickou stránku člověka, k této problematice přistupuji z hlediska pedagogického (výuka žonglování na Masarykově univerzitě Brno, pořádání workshopů), divadelního (Divadlo KUFR – využití žonglování jako výrazového prostředku na jevišti) i výzkumného (výzkumné projekty u osob s ADHD, poruchami chování, mentálním postižením, seniorů).

Stejně jako je pohyb našeho těla výrazem našeho života (Hogenová, 2002), můžeme skrze žonglování vyjádřit pocity, nálady, rozpoložení. A díky stimulujícím účinkům žonglováním na naši psychiku můžeme tyto emoční stavy také pozitivně ovlivňovat.

Mezi pozitivní účinky, specifické pro žonglování, řadíme rozvoj reakční rychlosti, jemné motoriky, koncentrace, nervosvalové koordinace, koordinace oko-ruka či fyzické zdatnosti. Jiné pozitivní vlivy jsou spíše přidružené, vyplývající z povahy pohybové aktivity (např. správné držení těla, balanční a rovnováhové schopnosti, prostorová orientace). Nezanedbatelný není ani vliv v oblasti rytmických schopností, neboť většina žonglérských vzorců vyžaduje přesné načasování výhozů, tedy rytmicky se opakující vyhazování a chytání předmětů.

Žonglování je také jedna z aktivit, která podporuje rozvoj vztahů mezi mozkovými hemisférami. Pro myšlenkové procesy levé hemisféry je charakteristický řád, sekvenčnost a logičnost. Naproti tomu pravá hemisféra ovládá prostorové vnímání, umělecké cítění a kreativní myšlení. Levá hemisféra se učí vědomě a metodicky, pravá podvědomě, intuitivně a tvůrčím způsobem. Uvědomění si významu činnosti obou hemisfér je velmi důležité pro každého člověka. Je důležité jejich spolupráci podněcovat a rovnoměrně a komplexně tak zlepšovat činnost celého mozku.

Žonglování a tělesnost
Podle Kratochvíla (2002) člověk vnímá svými smysly a vnímá i celým tělem. Tělesné prožívání skutečnosti je přirozeně umocňováno cyklickými i nahodilými změnami některých faktorů, mezi něž patří např. soustředění nebo naopak rozptylování pozornosti.
Pojmeme-li žonglování z pohledu tělesného výkonu, můžeme hovořit o vyšších fázích motorického učení a snaze osvojovat si další, stále obtížnější prvky či o kombinaci žonglování s koordinačně náročnějšími pohyby těla nebo dalšími disciplínami (akrobacie, jízda na jednokolce). Z pohledu tělesného prožitku však vnímáme žonglování jako relaxační aktivitu přinášející pozitivní pocity uspokojení či jako žongléry často popisovaný stav klidu a vyrovnanosti, který pocítili během žonglování.

Prožitek a prožívání je nutnou součástí našeho života. Z hlediska autentičnosti prožitku se nabízí rozdělení podle role, kterou ve vztahu k němu zastáváme. Podle toho se mění intenzita, hloubka prožitku. Do první skupiny můžeme zařadit prožitek spojený s vnímáním činnosti, resp. výsledku činnosti někoho jiného, tedy prožitek spíše „konzumního“ charakteru. Do druhé skupiny potom prožitek vyplývající z vlastní osobní činnosti, tedy prožitek „činnostního“ charakteru (Hodaň, 2009). V případě různých tělocvičných cvičení je spojeno fyzično, psychično i sociálno, jejichž propojení žonglování nabízí. Při žonglování prožíváme pozitivní pocity v souvislosti s osvojením si nové motorické dovednosti, estetickou stránkou pohybu či pravidelností a rytmičností vyhazovaných předmětů. Jako způsob meditace, žonglováním opakujícího se vzorce můžeme zmírnit příznaky každodenního stresu. Neustálé vyhazování a chytání předmětů a pravidelnost rytmu může působit relaxačně až hypnoticky.

Sociální rozměr žonglování je možné sledovat např. při skupinové aplikaci či spolupráci ve dvojici, kdy dochází k rozvoji mezilidské komunikace a upevňování společenských vazeb. Skrze žonglování tak mohou jedinci navázat nové kontakty, posílit své sebevědomí a upevnit pocit sounáležitosti.

Další složkou tělesnosti je sebevnímání (sebepercepce), jejíž hlavním prostředkem je lidské tělo. Za účelem vnímání svého těla prostřednictvím pohybu je vhodné využívat tzv. senzomotorických aktivit, tj. aktivit, při nichž používáme jednoho či častěji více smyslů ve spojení s danou pohybovou aktivitou. Termín senzomotorika označuje úzkou propojenost mezi řízením pohybů a smyslovými podněty, které každý pohyb vyvolávají. Senzorické schopnosti (založené na smyslech člověka) nezanedbatelným způsobem ovlivňují výkon v pohybových aktivitách. V oblasti kinantropologie hovoříme o senzomotorických sportech a aktivitách, které jsou náročné na koordinaci. Z nich dále vydělujeme sporty koncentrační (kde je důležitá koordinace oko-ruka – např. právě žonglování) a sporty esteticko-koordinační (Dovalil et al., 2002).
Žonglování se proto jeví jako optimální prostředek k rozvoji senzomotorické koordinace u všech věkových skupin (žonglérské aktivity úspěšně aplikujeme např. u předškolních dětí, jedinců se specifickými potřebami, ale i u seniorů).

Využití žonglování v praxi
V zahraničních školních systémech (Německo, Rakousko, Belgie) je žonglování využíváno v rámci školní tělesné výchovy. V ČR se s žonglováním dosud setkáváme pouze ve volnočasových centrech, školách alternativního zaměření nebo na speciálních kurzech a workshopech. Věřím však, že nyní v rámci Rámcově vzdělávacích programů využijí učitelé možnosti obohatit svou výuku o netradiční pohybové aktivity, kterou žonglování bezesporu je a umožní tak svým žákům rozvíjet nejen motorickou, ale současně i sociální a psychickou stránku osobnosti. Žonglování také jistě najde své uplatnění i u dalších pedagogických pracovníků, lektorů a instruktorů outdoorových či zážitkových kurzů.

Pro představu možnosti praktické aplikace uvádím metodickou řadu žonglování s 1, 2 a 3 míčky, která byla vytvořena na základě zkušeností s výukou žonglování na Fakultě sportovních studií, Pedagogické fakultě MU či při žonglérských workshopech.

Pozn:
U všech následujících triků doporučuji procvičovat všechny možné varianty a střídat ruce (pozor na jednostranné zatěžování dominantní končetiny!). Při nácviku jednotlivých prvků bývá obvykle zručnější dominantní ruka žongléra.

  • PR = pravá ruka
  • LR = levá ruka


1 MÍČEK:

  • přehazování z jedné ruky do druhé
  • přehazování z jedné ruky do druhé s tlesknutím (trik vyžaduje vyhození míčku do větší výšky; tleskat můžeme jedenkrát či vícekrát)
  • vyhazování míčku pod pokrčenou nohou (4 způsoby; pod každou nohou mohu míček prohodit zevnitř ven či zvenku dovnitř)
  • vyhazování míčku nad hlavou (s lokty vytočenými do stran; možnost tréninku také vleže)
  • vyhazování míčku za zády (backcross) - (doporučuji nezaklánět se; je vhodné využít váhu míčku a ruku, která vyhazuje míček za zády maximálně přiblížit k lopatce druhé paže– pro přesnější výhoz)
  • vyhazování míčku přes rameno (PR vyhazuje míček krouživým pohybem přes pravé rameno a opět míček chytá)



2 MÍČKY:

  • vyhazování míčků současně (každá ruka vyhazuje jeden míček a opět jej chytá)
  • vyhazování míčků střídavě (totéž, ale teprve až dopadá míček do jedné ruky, vyhazuji míček z ruky druhé, jakoby efekt trampolíny)
  • žonglování se 2 míčky v jedné ruce
    3 způsoby: kolečko ven (inside out), kolečko dovnitř (outside in), sloupce (columns)
  • nácvik na kaskádu se dvěma míčky (v každé ruce jeden míček; PR vyhazuje míček křížem do levé, než míček dopadne, vyhodí pod ním LR míček křížem do pravé; pro automatizaci můžeme použít slovní komentář: vyhodím-vyhodím-chytím-chytím nebo pravá-levá-chytím-chytím; míčky nevyhazujeme současně; základní chybou bývá podávání si míčků z ruky do ruky; pozor, míčky vždy vyhazujeme!)



3 MÍČKY:

  • kaskáda (cascade) – je základním žonglérským vzorcem se třemi míčky; míčky jsou střídavě a do kříže vyhazovány PR a LR; vždy je jeden míček ve vzduchu a dva v rukou; kaskádu můžeme aplikovat pouze na lichý počet pomůcek



ŽONGLOVÁNÍ VE SKUPINĚ - „Á hop, á hop“
Žongléři stojí v kruhu a každý má 1 míček v PR. Na pokyn vedoucího „Á hop“ přehodí všichni míček ze své PR partnerovi napravo do jeho prázdné LR. Na druhý pokyn „Á hop“ přehodíme míček, který jsme dostali od partnera ze své LR do své PR a jsme připraveni na další kolo. Tento princip přehazování můžeme opakovat tak dlouho, dokud se nepodaří všem žonglérům míčky chytit. Poté změníme směr a zkusíme totéž na levou stranu.
Náročnější varianta této aktivity - se 2 míčky- je rychlejší, ale ne natolik, aby ji všichni účastníci nezvládli správně provést. Každý má 2 míčky (jeden v PR a jeden v LR). Nejprve míčky vyhazujeme směrem doprava. Na pokyn „Á hop“ přehodíme míček ze své PR partnerovi napravo do jeho LR a na druhý pokyn „Á hop“ přehodíme míček ze své LR do své PR, přičemž od partnera vlevo chytím míček, který mi byl přehozen. Před aplikací této verze je vhodné trénovat „nácvik na kaskádu se 2M“ (viz výše).
Aktivitu „Á hop, á hop“ je možné realizovat i vleže, což je náročnější na koordinaci i prostorovou orientaci. Aktivitu lze zjednodušit využitím žonglérských šátků (namísto míčků), které létají pomaleji.

Použitá literatura:

  • Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. 331 s. ISBN 80-7033-760-5
  • Hodaň, B. (2009). K problému filozofické kinantropologie. UP Olomouc.ISBN 978-80-244-2436-1
  • Hogenová, A. 2002. Kvalita života a tělesnost. UK Praha, Karolinum. ISBN 80-7184-580-90
  • Kratochvíl, Z. (2002). Prožitek a tělesnost. In Prožitek a tělesnost – mezinárodní konference, UK FTVS Praha. http://pf.ujep.cz/~kirchner/konference/sbornik_prozitek2002.pdf
  • Trávníková, D. (2008). Žonglování. Brno: FspS, MU. 42 s. ISBN 978-80-210-4587-3
  • Trávníková, D. (2008). Vliv žonglování a dalších psychomotorických aktivit na rozvoj motorických dovedností a pozornosti u adolescentů se symptomy ADHD, poruch chování a učení. Disertační práce. FspS, MU, Brno.