Zrození umělce

Začiatkom roka som dostal typ na jeden workshop. Volal sa Znovuzrození umělce. Prišiel mi zaujímavý svojím obsahom i formou prezentácie. Už vtedy som si hovoril, že by to mohol byť dobrý článok do rubriky příklady táhnou. Zdeněk je príkladom človeka, ktorý skutočne žije tým čo robí.

Zdeněk Macháček je všestranný umelec (maliar, sochár a hudobník), ktorý rád svoje umenie predáva ďalším ľuďom. Realizuje niekoľko projektov, ktoré v sebe spájajú umenie spolu s rozvojom osobnosti a to nielen v rovine tvorivosti. Jeho semináre najlepšie vystihuje veta z jedného plagátu, ktorý sa ku mne dostal: „učí vnímat krásu a skrze ní tvořit. Stát se umělcem, být umělcem, žít život umělce právě teď. Ryzí přítomnost v tom nejdokonalejším obraze, v tom nejdokonalejším uměleckém díle – životě člověka.„

Jeho poslaním je podľa jeho slov: „Nejen předávat při tvorbě v obrazech a sochách své vnímání a vidění světa, ale i zájemcům o tvorbu dát možnost a ukázat, že i oni sami mohou tvořit, pokud se tvorbě oddají bez předsudků a zábran. Možná někde během vývoje ztratili víru ve svou tvořivost a ztratili chuť se projevit. Pokud budou chtít, může tohle být první krůček k odložení jejich obav a zábran.“

Nie náhodou sú jeho semináre, kurzy a workshopy skutočným zážitkom rozvíjajúcim osobnosť každého účastníka.

Nedávny seminár drevorezby bol zameraný na:
Objevit v každém zájemci o tvorbu umělce.

• Každému dát možnost, sáhnout si na tvorbu beze strachu, příp. ten strach překonat, strach se projevit.
• Dát každému možnost se přesvědčit, že všichni jsou umělci a trochu podvědomě přeneseno i "umělci svého života".
• Každý, kdo přišel si vyzkoušel, že se umí vyjádřit prostorově i barevně, že každý má v sobě podvědomou touhu se projevit ve smyslu barevného vyjádření svých pocitů, citů a tužeb a vložit je do díla.
• Technika tvorby a zručnost byla až druhořadá, tu může každý svou pílí a tréninkem doladit.
• Šlo o odvahu k projevu a chuti tvořit, která se potom projevuje ve všem, co člověk dělá.

Atmosféru z tohto workshopu najlepšie vystihujú samotní účastníci:

Pokud se mne ptáte, jak na mě workshop zapůsobil, tak musím říci, že odpověď není jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Zajisté je mnoho způsobů jakým se dá vyjádřit náš vnitřní pocit, víra, uznání nebo například strach, nicméně použití přírodního materiálu k vyjádření něčeho tak osobního je dle mého názoru tou nejkrásnější formou. Vždy mne zajímalo, jak taková socha vzniká, co si její stvořitel představuje a co asi cítí, protože pouze díky citu a vlastní energii může být schopen přenést vlastní pocity a tužby do původně „fádního“ materiálu.
Pocit „zrodu“ a proces zmaterializování vaší představy je více než úžasný a obtížně popsatelný. Na začátku máte „pouhý“ materiál, kterému můžete dát do vínku jakékoliv vlastnosti a rozměry a vybrat si jakýkoliv směrem co vás napadne. V průběhu máte pocit, že dřevo ožívá a vy jste ten, co mu dáváte další rozměr a možnost promluvit k ostatním a vyvolávat v nich různorodé emoce. Zajímavé je, že stejně jako dítě, které časem roste, tak i socha, kterou utváříte si sama říká o změny a váš původní přesně definovaný záměr se může postupně a pozvolna ubírat vlastní cestou jako by vám sama vedla ruku a chtěla vám odhalit svou nádhernou strukturu.
Jinými slovy podobný workshop, který se konal pod vedením Zděňka Macháčka doporučuji všem, kteří mají rádi umění a chtějí stát u zrodu pocitů a energie a aspoň jednou pozorovat ostatní, když prsty přejíždí po vaší soše a také se v duchu ptají „Jak taková socha asi vznikla? Co její stvořitel cítil?“.

PS: nakonec jsem si uřízl prst a bylo vymalováno :) proto doporučuji na každém workshopu účast plastického chirurga :). Naštěstí jen zranil na prstě, ale stálo to teda za to. Všichni jsme měli teda zpestření.

Marek (37), finanční poradce.

Naše doba buší na mozek množstvím informací a není čas je zpracovat. Vlastní práce řezbáře, kterého asi někdy tlačí termín odevzdání díla zákazníkovi, není možná tak ideální k harmonizaci, jako byl náš kurz. Mimo pětileté čekání až materiál řádně uschne, zažili jsme ve zkratce asi všechno, co patří k této profesi. Přišli jsme s nejasnou představou výsledného tématu. Výběr dřeva, jeho velikost a struktura, představy se přizpůsobují realitě. Broušení nástrojů, základní úprava materiálu motorovou pilou, již tady by asi amatér ztroskotal.
Každý z nás asi někdy viděl želvu, ale prostorová představa podle obrázků v atlase je nedokonalá. Přichází na řadu práce s opravdovou želví modelkou, tvrdohlavou, někdy žravou, jindy spavou. I ona chodí kontrolovat, jak jsou daleko s dílem ostatní účastníci. Dřevo nám umožňuje pochopit limity našich představ o možnosti jeho ovlivnění. A tak postupně zčásti podléhá ono, zčásti ustupujeme my. Zdeněk nám svoji přesnou řečí dlátem pomáhá dokončit napovězené. Odnášíme si svá díla a jsme možná na nové cestě k harmonii.

Alena, lékařka

Na tento workshop jsem se moc těšila, protože mě malba i vytváření ze dřeva už dlouho přitahuje a i když jsem nakonec mohla přijet jen na jeden den, tak to stálo za to. Prostředí ve křtinském Horním mlýně je moc příjemné a také setkání s podobně zapálenými lidmi bylo inspirující. Vedení lektora Zdeňka bylo takové, jako jsme potřebovali. Každému zvlášť se věnoval, poradil, ukázal jak, a zbytek nechal na naší fantazii a představách. Škoda, že jsem nemohla být od začátku, ale i tak, když si člověk stoupne před prázdnou plochu a paletu barev a začne zkoušet, je to dobrodružství. Co si představuju, co vlastně chci a co vlastně cítím a co z toho bude. Je to něco podobného, jako když si vezmu dřevo, dívám se na tvar a kresbu, na vůni co připomíná… Jenomže to chce ještě moc a moc zkoušení (aspoň u mě), abych uměla vyjádřit své představy :) ale nevzdávám to a těším se na příště. Určitě…

Iva (48), učitelka v MŠ.

Záverom pridávam predstavenie umelca samotného, ktoré som si nedovolil prekladať do môjho rodného jazyka.

Se svojí krásnou a milou ženou Mací má dva skvělé a šikovné raubíře, všichni společně vlastní malou minifarmu drobného zvířectva, tzn. že kromě povolání sochaře a malíře, občas taky stolaře a někdy amatérsky ale s radostí hudebníka, také zootechnik.
V určitém období přestal zvířata vnímat jako potravu, a začal je brát jako společníky na cestě tímhle krásným pozemským dobrodružsvím, tzn. taky několik let vegetarián. Mládí prošlapal na kole, semtam také koňmo, dospělost zatím projíždí v autě. Má rád Fidorky, topinky s medem ˇ(bez česneku), špenát s polentou (s
česnekem) a v poslední době si čím dál víc uvědomuje Boží přítomnost ve všem,, co dělá a je za to vděčný."