Lék proti "blbé náladě"

Našel jsem vynikající lék proti „blbé náladě“, o které před lety mluvil prezident Václav Havel, když chtěl vyjádřit zklamání mnoha občanů z vývoje české společnosti po revoluci 1989 a pádu diktatury komunistické strany. Tohle rozladění způsobili politici, kteří nesplnili očekávání prostých občanů po sametové revoluci a začali se v průběhu několika málo let chovat tak, jak se chovají i dnes. Však to každý ví, že se starají především o to, aby byli zvoleni do parlamentu a senátu, naslibují před volbami hory doly, a sotva se uzavřou volební místnosti, na sliby zapomenou a začnou se starat jen o svoje zájmy a prebendy. Neplatí to snad o všech politicích, ale určitě o jejich většině.
Tím zmiňovaným lékem proti špatné náladě se mi stala kniha Alexandra Jakovleva Rusko plné křížů, kterou jsem právě dočetl. Má sice obsah silně depresivní, ale zapůsobila na mne blahodárně, což se může zdát jako absurdní paradox.
Autor popisuje hrůzy, které se odehrávaly v Rusku po bolševické revoluci, od roku 1917. Masové vraždění, záměrně vyvolávané hladomory, deportace rolníků do sibiřských pustin, stěhování celých národů, zřizovaní pracovních táborů, kde statisíce vězňů hynuly hladem a otrockou dřinou. Za sedm desetiletí existence Sovětského svazu, připravili bolševici o život šedesát milionů lidí. Číslo neuvěřitelné!
Tohle svědectví podává člověk, který nepatřil k disidentům ani opozičním politikům, ale byl členem ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. ÚV ho postavil v osmdesátých letech minulého století do čela rehabilitační komise, která měla objasnit všechny zločiny, jichž se sovětský režim dopustil na nevinných lidech. Získal tak přístup do všech archivů, i těch nejtajnějších v Kremlu a na Lubjance, v sídlu tajné policie.
Dokumenty, které se Jakovlevovi dostaly do ruky, byly tak šokující a tak jím otřásly, že se rozhodl bez ohledu na svoje dřívější komunistické přesvědčení podat pravdivé svědectví o tom, co se v Rusku za vlády bolševiků od roku 1917 skutečně odehrávalo. Postupně uveřejnil řadu svazků s těmi nejzávažnějšími doklady o teroru, který rozpoutali čelní představitelé komunistické strany a státu proti všem vrstvám obyvatelstva. Dokázal na nich, že hromadné vraždění začalo už za Lenina, hned v prvních letech po vítězné revoluci, a za Stalina pak gradovalo.
Možná si myslíte, jakým lékem proti „blbé náladě“ má být tahle kniha? Když jsem dočetl to otřesné svědectví o neuvěřitelných masových zločinech, které se staly ve dvacátém století v zemi našimi komunisty prohlašované za vzor, řekl jsem si:
„Co je proti těmto hrůzám hamižné jednání našich politiků, korupční skandály, tunelování, hrozba nezaměstnanosti. Vždyť jsme podobnému osudu, jaký postihl miliony Rusů i příslušníků neruských národů, jentaktak unikli. Naše země byla po jedenačtyřicet let v moci Sovětského svazu! Hned po komunistickém puči v roce 1948 začal u nás teror podle sovětského vzoru, zatýkání, mučení vězňů, zmanipulované procesy s odpůrci (později i příznivci) režimu, popravy, pracovní tábory plné bezprávných, hladových otroků, dvě stě tisíc politických vězňů.… A nebýt toho, že ta lidská zrůda, která si říkala Stalin, zemřela na počátku roku 1953, jistě by rozpoutaný teror pokračoval a nejspíš se i stupňoval.
Na konci své knihy Jakovlev píše:
„Co dal bolševismus světu, národům, člověku?
Světu vzpoury, zmatky, násilné revoluce, občanské války, teror.
Národům bídu, neštěstí, bezpráví, zotročení materiální i duchovní.
Lidem věčná strádání. Bolševický stát vzal člověk svobodu, čest, mravnost, dostatek. Dokonce i víru v Boha.“
Nad Jakovlevovým svědectvím jsem si uvědomil, jak úžasná je sama skutečnost, že jsme se toho zločinného režimu zbavili a stali se opět svobodným, demokratickým státem, ve kterém není všechna moc soustředěna v rukou malé skupinky lidí. Proč tedy mít blbou náladu?
Knihu Rusko plné křížů by měl číst každý člověk, bez ohledu na věk.