TGM I. -Masaryk a etika

V liberecké krajské vědecké knihovně jsem vyhledal v počítači heslo Masaryk, Tomáš G. a na obrazovce se objevilo postupně na 300 titulů s ním spojených. Z toho jsou asi dvě třetiny monografie od jiných autorů o Masarykovi, jeho osobnosti, díle a různých stránkách života, autorem ostatních knih a brožurek je sám Masaryk. Nejzávažnější Masarykovy práce jsou tu v několika vydáních a ve větším počtu exemplářů. Na té bohaté nabídce mě zarazilo, že skoro všechny uvedené knihy leží ve skladu a podle všeho si je čtenáři půjčují jen málokdy. Ve dnech, kdy jsem katalog prohlížel, měli obyvatelé stotisícového města vypůjčeny jen tři z jedenácti výtisků Ideálů humanitních a po jednom výtisku knih Sebevražda a Moderní člověk a náboženství.
Tohle zjištění ve mně utvrdilo dávnou zkušenost, že ačkoli je Masaryk v našem národě skoro sto let uctívaný jako obnovitel české státnosti po dlouhých třech staletích, jako osvoboditel národa z habsburského područí, jako tvůrce demokratické Československé republiky, jako její první, nejlepší a nejvzdělanější prezident – o jeho filozofických, mravních a politických názorech většina Čechů vůbec nic neví, nikdy od něho nic nečetli. Přestože Masarykovy životní zkušenosti jsou velice cenné a mnoho jeho myšlenek dodnes neztratilo nic ze své hodnoty a naléhavosti.
Uvědomil jsem si, že jsem sice v minulosti starším skautům z roverských kmenů o některých stránkách Masarykova díla říkal, ale měl jsem je asi víc přesvědčovat, aby sami Masaryka četli. Přinejmenším poslední, devátou kapitolu Ideálů humanitních a druhou část knihy Jak pracovat — to by měla být pro každého mladého člověka „povinná“ literatura. Vím, že to není snadná četba, ale za to si z ní můžeme odnést mnohem víc než z deseti fantastických románů, které jsou dnes tak oblíbené.
Když člověk čte Masarykovy knihy, připadá si jako prospektor, který objevil bohatý claim a každou chvíli narazí na zlatý nugget.
Na ukázku a jako pobídku k četbě Masarykových děl připojuju několik výpisků ze své četby. Krátký komentář k některým citátům píšu v závorce kurzívou.

Masaryk a etika

Bez skutečné nápravy srdce a hlavy, bez nápravy myšlení a mravů můžeme revolucí odstranit ďábla, ale Belzebuba posadíme na jeho místo.
(Tahle myšlenka dost přesně vystihuje poměry u nás po roce 1989. Revoluce hlav a srdcí nás ještě čeká. Je však vůbec naděje, že by k ní mohlo dojít, aspoň v blízké budoucnosti? Může být vůbec úspěšná?)

Nevěřím, že se nutná reforma dá provést jen hospodářsky. Zároveň se musí provést reforma mravů a názorů.
(Po skončení vlády komunistické strany došlo opravdu jen k reformě hospodářské. Poměrně úspěšné. V oblasti mravní šel vývoj spíš opačným směrem, k horšímu. Když skončila represivní diktatura, která potlačovala svobodu a zmrazila společnost strachem, začaly se u mnoha lidí projevovat spíš jejich špatné vlastnosti, nenasytná hrabivost, závistivost, sobectví, neochota dodržovat „pravidla hry“ daná zákonem i nepsanými etickými normami.)

Nepotřebujeme mravnost a náboženství in abstracto, v soustavách a knihách, ale v životě, v hospodaření a politice. Etika není pro psací stůl, náboženství není pro kostel.

Mravnost dnes znamená do veliké míry mravnost politickou. Nedělejme rozdíl mezi politikou a mravností.
(Co by Masaryk řekl chování dnešních politiků? Asi by to pro něho bylo stejným zklamáním, jaké musel zažívat po roce 1918. Tehdejší politická scéna nebyla o nic mravnější, než je ta dnešní. O tom podává svědectví jedinečné dílo Ferdinanda Peroutky, Budování státu.
Jsou tedy Masarykovy názory jen neuskutečnitelným přáním naivního idealisty? Kdyby nebylo jeho osobního příkladu, odpověděl bych na tuto otázku kladně. Ale TGM svým životem a dílem dokázal, že politik může být člověk, u kterého není rozpor mezi tím, co říká a co dělá. Nebo je ten rozpor zcela minimální.)

Co se týče požadavku mravnosti, jsem proti morálkaření, žádám mravnost ve všem jednání člověka.
Přeji si, aby mravnost nebyla něco, co patří do kostela a pouze v neděli, i v obyčejném životě, v politickém jednání vždy musíme být aspoň slušnými lidmi. A o to musí i mládež usilovat.

Povznešený, obnovený člověk – to je náš úkol a k jeho řešení je nutná vedle ostatních snah opravdu pokrokové etiky také abstinence od alkoholu. V tomto smyslu platí slova: budoucnost patří střízlivým, totiž těm, kdož se rozhodli pro vyšší, mravnější světový názor a způsob života.
(Masaryk byl zásadový abstinent a nekuřák. Uvědomoval si, kolik sociálního zla alkohol působí, jak někdy ničí lidskou osobnost, často rozvrací rodiny. Věděl, že je mnohem snadnější alkoholu se od mládí vyhýbat, než se později zbavovat závislosti na něm. A že mnozí lidé na alkoholu závislí jsou, to viděl všude kolem sebe. V době kdy žil, bylo však nemyslitelné, aby pořádaly bez tvrdého postihu alkoholové mejdany i děti školou povinné nebo aby školáci či dokonce školačky na veřejnosti kouřili. V benevolenci k těmto jevům je naše společnost naprosto nepochopitelná, tím spíš, že dnes už lékaři znají zhoubné následky alkoholu a cigaret, zejména na dětský organismus.)

Liberalismus měl a má také nechuť k morálce. Všichni ti liberální teoretikové, zejména národní hospodáři, kteří zřejmě a výslovně morálku také odmítají, jsou a byli také učiteli marxismu.
(Srovnávám tuto myšlenku s tím, co řekl Masarykův nástupce, který sídlí na Pražském Hradě: Peníze jsou vždycky až na prvním místě. Do mé paměti se dnešní prezident zapsal i prohlášením, že nerozeznává peníze špinavé od čistých. Myslím, že to řekl v době, kdy byl ministrem financí. To muselo znít mnoha podnikavcům jako povzbuzení k tunelování a podvodům.)