TGM II. - Z ideálů humanitních

Moderní člověk má kouzelné heslo „humanita“ – „člověctví“ – „člověčenství“, kterýmžto heslem vystihuje všechny své tužby asi tak, jako člověk středověký své tužby vyjadřoval slovem křesťan.

Především nic nového, nýbrž staré uznané pravidlo je základem i moderní mravnosti: Miluj bližního svého jako sebe samého.
Humanita jako láska k člověčenstvu v nejširším rozsahu snadno se stává abstraktní, láskou ve fantazii, ne ve skutečnosti. Láska musí být soustředěna. Milovat všechny stejně nelze. Vybíráme si, musíme si vybírat předměty své lásky.
A proto bližní, má-li být láska k němu praktickou, účinnou, je nám ten nejbližší. A nejbližší každému je matka, otec, bratr, sestra, žena, děti. My ještě nemáme potuchy, co se dá dělat v tomto kruhu, o kterém myslíme, že jej milujeme. Ale prosím, stopujte sebe i jiné, jaký je náš poměr k nejbližším osobám a užasneme často, jak málo je známe a jak málo je ve skutečnosti máme rádi. Nejbližší z bližních byly by nám naše děti. Už dávno bylo řečeno: Cti otce svého i matkou svou. Já myslím, že máme k tomu přidat: A měj úctu k duši svého dítěte!

Láska, humanita musí být pozitivní. Často nenávist, například k národu druhému, pokládá se již za lásku k národu svému. Vyšší je, nemít tu nenávist, ale pozitivně milovat…a docela nový mravní svět se nám otevře.

Láska musí být účinná. Musíme pro bližního něco udělat, pro něho pracovat.

My každý, když jsme upřímní, chceme mít prázdno. A pak půjde o to, jak s prázdnem naložit. Práce je práce drobná, nemilá. To je práce, co nikdo nechce dělat. Ale my jsme romantikové. Chceme se honosit velkými činy. Čin, ale ne práce.

Pracovat, to znamená odpírat zlému a důsledně. Všude, vždy a zejména zlému v jeho zárodku. To neznamená být radikální, ale vytrvalý. Nemít strach, řekl bych. Ze strachu se lidé dopouštějí násilí, ze strachu lžou. Tyran a lhář má strach, a otrokem je i ten, který páchá násilí.

Protože svět chce být podváděn, nesmíme ho podvádět.

Pokud je to možné, všechny své síly musíme pěstovat souladně. Nejen ducha, nýbrž i tělo. Pokud možno vzdělání harmonické.

Musíme věřit v pokrok, že se život jednotlivce a celku lepší a že bude pořád lépe. Kdo věří v pokrok, nebude netrpělivý. Pokračovat znamená špatné překonávat. Špatné překonávat dobrým — to není tak těžké, ale těžké je překonávat dobré lepším.

Věčnost — věčnost nenastává teprve po smrti, věčnost je již teď, v tomto, v každém okamžiku. A proto neodkládat nic pro nějakou věčnost vzdálenou.

Co neuděláš ty, dodělají jiní. Moderní člověk nemá stání, nemá klid, Co neuděláš dnes, uděláš zítra, co neuděláš ty, udělá druhý…

Je stejně potřeba přemýšlet o tom, jak užívat svůj volný čas, netoliko o tom, jak dobýt bohatství.

To je asi suma toho, co bych si utvořil z různých soustav etických. Není to nic nového.