...someone likes it cold: Wintertouch 2011 !
Rychlebské hory
Mezinárodní metodický zimní kurz Wintertouch, který pořádala Prázdninová škola Lipnice, o. s., Outward Bound, proběhl v termínu 29. 1. – 12. 2. 2011 v Rychlebských horách. Kurzu se zúčastnilo 27 účastníků z celého světa, svoje zastoupení na něm měly všechny polokoule, západní i východní, jižní i severní. Pro účastníky ze Singapuru a Brazílie byl kurz bez nadsázky křtem sněhem, na opačné straně spektra stáli ostřílení obyvatelé polárních končin Finska. Téměř všichni účastníci se rekrutovali ze světa Outward Bound či obdobných organizací, většina z nich měla velmi bohaté zkušenosti s vedením kurzů především expedičního rázu. Do Česka přijeli především za inspirací.
Kurz Wintertouch navázal na bohatou tradici mezinárodních projektů PŠL. Podobnost se značkou Intertouch není náhodná. Tento kurz se stal za léta svojí existence renomovaným zdrojem inspirace pro mezinárodní komunitu zážitkového vzdělávání. I Wintertouch v sobě musel skloubit dvě roviny: zážitkovou a metodickou. Koncept jasně oddělených rovin se ukázal za éru kurzu Intertouch jako správný a jeho podstatou není nic jiného, než že účastníci jsou zanořeni a někdy až drženi nejprve v zážitkové části programu (většina doby kurzu) a metodická rovina se jim otevírá až závěrečným seminářem. Ten jim dává možnost nahlédnout za oponu dění přípravy a vedení kurzu, ponejvíce v rovině principů kurzovní dramaturgie. Účastnický zážitek je tak možné bezprostředně srovnávat se záměry a cíli kurzu či jeho jednotlivými programovými bloky. Bez nadsázky můžeme říci, že metodický seminář probíhal sice v unavené, ale energií zvídavosti nabité atmosféře. Účastníci se vyptávali na nejrůznější věci spojené se dramaturgií, cíli či tématy kurzu se zjevným zájmem tyto principy začlenit do jejich vlastní práce. “Česká metoda” tak opět potvrdila svoje kvality. Očekáváme, že realistický pohled do našich zkušeností a pocitů přinese vyhodnocení zpětnovazebních dotazníků.
Kurz trval čtrnáct plných programových dní. Začínal v Praze důkladnou kontrolou a doplněním nutného vybavení, které si přivezli účastníci. Následoval přesun vlakem do Žulové v Rychlebských horách, kde začínala expediční část kurzu. První tři mimořádně mrazivé noci strávili účastníci pod stany. Trasa expedice vedla přes zmizelé vesnice na české straně českopolské hranice i odlehlý prales polského pohraničí. Přesun terénem byl v průběhu dne obohacen “českými” herními prvky. Pátý den kurz celá výprava dorazila na tábořiště Javořina. Účastníci postavili dvě mongolské jurty (dvě další jurty a společenský nemongolský stan „mongol“ byly připraveny předem). Dalších sedm dnů strávených na tábořišti s výhledem na Králický Sněžník bylo po okraj nabitých zážitkovým programem. Přesný popis scénáře sahá za hranice tohoto článku, ale nechybělo snad nic z obvyklého spektra lipnických her a programů. Podmanivá atmosféra jiskřivých plání a hvězdných nocí umocňovala zážitky a otvírala prostor pro jejich sdílení. Účastníci zcela odložili své instruktorské já a ponořili se do vod sebepoznání, které přinášelo chvíle radostné i bolestné. Kurz uzavírala závěrečná expediční hra, která vrcholila společným setkáním týmu a účastníků na Králickém Sněžníku a cestou za vybroušeným diamantem. Na zážitkovou část kurzu navazoval jednodenní metodický seminář, ve kterém se účastníkům dostalo pohledům za oponou přípravy kurzu, především s ohledem na specifika české metody.
Tématem kurzu byly proměny hranic ve svém mnohovrstevnatém významu. Začali jsme úvodním putováním pohraniční sudetskou krajinou a její historickou pamětí. Debaty kolem večerních ohňů umožnily sdílení názorů Němců, Poláků, Čechů, Slováků, Maďarů aj. na historický i současný význam hranic a jejich proměn. Zcela jedinečný pohled přinesla diskuse s pozvanými hosty z řad disidentů, Petrušky Šustrové a Miroslawa Jasinského, kteří se v této oblasti setkávali v 80. letech minulého století. Postupem času jsme začali pronikat do osobnějších rovin vnímání hranic, z nichž nejniternější byl pravděpodobně každodenní rituál posouvání symbolických hraničních kamenů vlastních schopností, dovedností či postojů. Ostatně demonstrovat dobrou a zajímavou práci s tématem bylo jedním z cílů kurzu.
Produkční náročnost kurzu překonala veškerá očekávání. Peripetie se zajištěním jurt vydají na samostatnou epopej stejně jako zajištění všech dalších věcí, z nichž nelze nevypíchnout logistiku dopravy několika tun materiálu na tábořiště. Veškeré úsilí ale budiž zapomenuto ve světle úspěchu kurzu, ohlasu účastníků i pocitu osobní satisfakce. Její míru si však určuje každý člen instruktorského týmu sám. Čas ukáže, nakolik je náš pocit z dobrého kurzu oprávněný a také jestli premiéra kurzu Wintertouch dozná nějaké reprízy.
Instruktorský tým kurzu Wintertouch tvořili: Boris Janča (šéf), Simona Trávníčková, JanaKindlmannová, Jana Ohlídalová, Michal Kristýnek, Ondřej Hlouša, Šimon Řeřucha, Zdeněk Beneš, Aleš Pokorný, v kuchyňské sekci potom Jiří Vondráček a Jana Zuntychová.
Poděkování za pomoc s přípravou a průběhem kurzu patří mnohým, kteří pomohli s přípravou kurzu (stavbou tábořiště, vozením materiálu, půjčováním materiálu atd.) a bez kterých by se Wintertouch nemohl realizovat. Za všechny chceme jmenovat společnost Outward Bound-Česká cesta, s. r. o., a kvarteto majitelů jurt: Radim Čajda Hladký, Libor Macek, Michal Petr a Michal Kristýnek.
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.
