Autoškola

Autor: Lucie Vondráková (dnes Magerová).
Zdroje: Zdeněk Beneš: Závěrečná zpráva z kurzu Mosty 1994, PŠL. Monika Hromádková: Diplomová práce, FTK UP Olomouc, 2003.

Libreto

Ve svém každodenním životě zcela běžně potkáváme tělesně postižené spoluobčany. Na ulici, v obchodech, v kinech, v parku atd. Tu a tam býváme svědky situace, kdy tělesně postižený překonává, anebo se chystá překonat nějakou očividnou překážku. V tu chvíli si nejsme zcela jisti, jestli máme pomoci či ne, ale hlavně často nevíme jak pomoci, abychom spíše nezacláněli a neubližovali než pomáhali.

Pravidla

Tělesně postižení účastníci na vozíku se stanou „experty“ – odbornými lektory, kteří seznamují ostatní účastníky s technikou jízdy. Všichni se učí jak přejíždět terénní nerovnosti, překonávat prahy, sesednout či nasednout na vozík, ale také jak pomoci ze schodů. Se slepeckou holí se účastníci snaží chodit se zavázanýma očima. Dostávají instrukce jak na to, jak řešit konkrétní situaci.

Zpětná vazba

Diskuse. Tělesně postižení účastníci jsou tázáni, jak zvládají každodenní sebeobsluhu. Moderátor pokládá otázky: „Jak se pohybujete v metru, tramvaji, autobusové MHD? Jak se pohybujete v nákupních centrech? Jaká máte největší omezení? S čím máte největší problémy? Co by Vám nejvíce pomohlo ze strany zdravých spoluobčanů?“ V další části pokládají otázky již samotní účastníci mezi sebou, moderátor jen udržuje průběh kladení otázek a odpovědí. Na závěr požádá o shrnutí a definování základních principů, které z aktivity a diskuse vyplynuly. Ty zapíše na papír a vyvěsí.

Metodické poznámky

Je vhodné nabídnout zdravým účastníkům možnost strávit den na vozíku či jako nevidomí. To má ještě větší význam pro pochopení a přiblížení života jedince tělesně postiženého na vozíku nebo jedince se zrakovou vadou (nevidomí). „Mnozí účastníci si vozík oblíbili natolik, že na něm strávili daleko více času.“