Bušmeni a diamanty

Autorka: RNDr. Naděžda Johanisová, Ph.D.

Charakteristika: Získat představu o složitých vztazích mezi původními obyvateli, vládami
a nadnárodními společnostmi v třetím světě na konkrétním příkladě.
Ujasnit si vlastní hodnoty ve vztahu k jiným kulturám. Posílit svou schopnost
vybrání a sdělení podstatného, nenásilné argumentace a naslouchání
druhým.

Počet hráčů: 10-20 (maximum možná až 30)
Doba trvání: 1 a půl hodiny

Prostředí: Místnost s volně pohyblivými stoly a židlemi, uspořádanými do
skupinek - jeden ústřední, resp. čelní stůl pro porotu a šest stolů oko-lo
pro 1-4 členné skupinky (Bušmeny, fi rmu De Beers, vládu Botswany,
antropologa/y, nezávislého experta, a organizaci Survival, zaměřenou na
obranu přírodních národů).

Potřeby: Pracovní listy (viz dále) pro skupiny (každého účastníka nebo
dvojici), papírové cedule na stoly, označující, kdo kde sedí (nejsou nutné),
jmenovky či samolepky, kam si účastníci napíší, koho představují (nejsou
nutné). Balicí papíry, fi xy, tabule apod. pro případnou prezentaci skupinek
soudu (není nutné).

Poznámka: Učitel (vedoucí hry) může mít k dispozici aktuální
informace o rychle se vyvíjející situaci v Botswaně, získané z webové stránky
organizace Survival (http://www.survivalinternational.org/tribes/bushmen) a
další materiály s tematikou nadnárodních společností a přírodních národů
pro závěrečnou diskusi. Lze rovněž na konci hodiny vyzvat dobrovolníka z
řad účastníků hry, aby zjistil aktuální situaci na příslušných webových
stránkách.

Postup hry:

15 minut - příprava hry a vysvětlení pravidel
Učitel připraví stoly a židle (viz prostředí - výše) a nachystá na ně stojaté
cedule s nápisy: Mezinárodní trestní soud, De Beers, vláda Botswany, Survival,
Bušmeni, Nezávislí experti, Antropologové. Na stolech už mohou být
připraveny pracovní listy jednotlivých skupin.
Při počtu 10 lidí nasměruje učitel studenty tak, aby u stolů vlády a De Beers
byli nejméně dva lidi, soud by také měl mít nejméně dva. S postupně přibývajícím
počtem umísťuje další lidi do soudní poroty (ideálně by měla být
lichá kvůli lepšímu rozhodování) a do skupinek, přičemž De Beers a vláda
by měli mít vždy více lidí než ostatní. Je to proto, že jejich role je náročnější,
jsou v menšině, musí se hájit a vymýšlet strategie, jak přesvědčit ostatní
o svém stanovisku. Nejnáročnější je role soudu, který musí logicky uvažovat,
sbírat důkazy a rozhodnout. Přitom musí udržet kázeň v “sále”. Bude
proto dobré obsadit ji pokud možno bystrými a přitom razantními studenty.
Role ostatních čtyř skupin je jednodušší a méně kontroverzní. Rozdělení
účastníků při 20 lidech (a při deseti): Soud 6 (2), Survival 2 (1), Bušmeni 2
(1), Vláda 3 (2), De Beers 3 (2), Antropologové 2 (1), Experti 2 (1). Na
začátku hry sdělí vedoucí hráčům okolnosti o násilném vysídlení Bušmenů
(viz dále - jsou v úvodním rámečku pracovních listů). Text může
vedoucí napsat v bodech na tabuli, rozdat v pracovních listech pro každý
stůl. Je důležité, aby všichni účastníci měli tato základní fakta k
dispozici.
Vedoucí pak sdělí účastníkům pravidla hry: Každá skupina bude mít asi
15 minut na to, aby nastudovala své informace a připravila si maximálně
pětiminutový vstup, ve kterém soudu sdělí, co považuje za nejpodstatnější
v celé kauze. Je dobré, aby ve vstupu mluvili pokud možno všichni ze
skupiny. Soud pak vyslechne po řadě všechny skupiny (vhodné je začít
s organizací Survival, která shrne problém a obžalobu). V dalších deseti
minutách bude mít soud možnost křížového výslechu, aby si ověřil sporné
body. V této fázi může soud připustit vzájemné otázky mezi stranami. Pak
bude mít soud čas na rozmyšlenou, maximálně 10 minut, jeho rozhodnutí
bude konečné. Nakonec bude cca 20 minut na zhodnocení celé hry. Učitel
může upozornit, že skupinky se mohou navzájem radit, přičemž při-rození
spojenci jsou Bušmeni, antropologové, Survival a expert na jedné straně
a vláda Botswany a fi rma De Beers na straně druhé. Je vhodné zdůraznit,
že je třeba zanechat ostychu a vžít se do rolí hned od začátku hry.
Protože jde o soudní přelíčení, tedy značně formální a vážnou
záležitost, je třeba, aby si všichni aktéři důsledně vykali. Hovoří
samozřej-mě jen ten, koho k tomu vyzval soud. Smích by měl v
průběhu hry zaznívat jen zcela výjimečně.
15 minut - účastníci si připravují své příspěvky
Vtéto fázi může učitel obcházet, radit, zjišťovat, zda všichni dobře
pochopili. Vstupy musí být spatra, nesmějí se číst.
30 minut - šest skupin postupně referuje soudu své stanovisko a
fakta, jak je vidí oni
Soud by měl nechat skupiny hovořit a dělat si poznámky, případně
klást doplňující otázky, pokud účastník nenaplnil celých pět minut.
(Jiná mož-nost je nechat tuto část celou již v režii soudu, tj. namísto
“povinných” vstupů všech účastníků soud od začátku vyvolává podle
potřeby a klade otázky. Tento přístup je zajímavější pro soud, ale mně
se moc neosvědčil, protože někteří účastníci neměli možnost sdělit
podstatné informace.)
10 minut - soud má možnost křížového výslechu
Soudci se ptají skupin na sporné otázky, režie je zcela na nich. Mohou
si před tím vyžádat čas na rozmyšlenou a na poradu (cca 5 minut), o to
se jim pak může zkrátit konečný čas na rozmyšlenou před vynesením
rozsudku.
10 minut - soud má čas na rozmyšlenou
Pro zvýšení efektu může soud požádat účastníky, aby se vzdálili ze
soudní síně. Mezi účastníky čekajícími na verdikt se může rozproudit
zajímavá diskuse.
Rozsudek
Soud povolá účastníky zpět do soudní síně, řekne “povstaňte a
vyslech-něte rozsudek soudu” a vyjádří své rozhodnutí. Stručně ho
zdůvodní. Rozhodnutí je konečné a s ním končí hra. (Může se stát, že
soud nedospěje k jednoznačnému rozhodnutí - ke konsensu. Pak může
buď sdělit, že se ne-shodl a že líčení odročuje do sehnání dalších
informací, anebo rozhodnout podle toho, co chce většina.)
15-20 minut - diskuse o významu a souvislostech hry a pocitech
účastníků
Vtéto fázi by měli účastníci již vystoupit z jednotlivých rolí. Někdy jsou
do nich velmi vžiti, pak pomůže např. přesun židlí do kruhu tak, aby již
všichni neseděli u původních stolečků, nebo krátká odlehčující
aktivita, kdy sivšichni stoupnou do kruhu do řady a navzájem si
masírují záda.
Učitel si během hry všímal a dělal poznámky ke konkrétnímu
průběhu, které může v diskusi využít. Důležité je, aby nesklouzl v této
fázi k mono-logu, podstatné je dát šanci účastníkům říci, co prožívali
během hry, co cítí teď, co jim hra připomněla, co si ze hry odnášejí
apod. Příklady otázek, které učitel může položit v této fázi hry:

1. Jak jste se cítili ve své roli? Zeptejte se zejména Bušmenů (jejich
pocity budou možná rozporuplné a obtížně vyjádřitelné) a soudců
(jak se jim dařilo rozhodování, zda došli ke konsensu, zda šlo o
většinové rozhodnutí nebo se nedohodli vůbec).
2. Máte pocit, že jste se dostali dostatečně ke slovu a dokázali vyjádřit
to podstatné?
3. Líbila se vám úroveň diskuse - vzájemné naslouchání,
neagresivnost, neskákání do řeči?
4. Dal by se problém nastolený ve hře zobecnit? Znáte jiné příklady,
kdy se v reálu odehrává podobný scénář? (Účastníci mohou
jmenovat fi rmu Shell v Nigérii či fi rmy těžící ropu v Amazonii.
Společným jmeno-vatelem je nerovnováha moci.)
5. Máte nyní na něco jiný názor než na začátku hry?
6. Připomíná vám obsah hry něco, co je aktuální i u nás? (Studenty
může napadnout analogie s postojem naší společnosti k Romům.)

Poznámka: Nezbude-li čas na diskusi, je možné mít v záloze ústřižky papírku
(cca pětina stránky), které rozdáme. Vyzveme účastníky aby (anonymně)
napsali, co je v souvislosti s hrou napadá - co jim přinesla, co jim nepřinesla
jak se cítili jakou si odnášejí otázku, pochybnost, jaký poznatek či vhled. Na to
je pak možné příště navázat. Na rozproudění diskuse v příští hodině si může
některý student připravit také aktuální informace o kauze - viz výše.)