Čichové pexeso

Autoři: Dalibor Šmíd, Kateřina Zemanová, Eva Reitmayerová.

Pravidla

Dvě družstva proti sobě bojují jako dva protivníci v Pexesu. Každé družstvo má své stanoviště umístěné v určité vzdálenosti (stejná vzdálenost pro všechna družstva) od „čichového centra“, kde jsou umístěny očíslované mističky. Hráči si stanoví pevné pořadí a v něm se pravidelně střídají ve výbězích do „čichového centra“. Tam si zavážou oči a řeknou, ke kterým dvěma číslům by chtěli přičichnout. Poté se vracejí a střídá je další hráč z daného družstva. Pokud jsou si jisti, že dvě vybrané vůně v mističkách jsou totožné a ony skutečně jsou, získávají bod. Dále hra pokračuje jako klasické pexeso. Spolupráce je ztížená špatným předáváním čichového vjemu jednotlivých lidí a jeho sdělováním.
Jde o zajímavou a dobře realizovatelnou hru kladoucí nároky na jiné schopnosti než většinou užíváme (síla, zrak)...

Metodické poznámky

Prostředí

Hra je umístěna napůl dovnitř a napůl ven – ze základny umístěné venku vybíhají členové jednotlivých týmů dovnitř k „čichovému centru“. Důvodem je chladné počasí a velká citlivost handicapovaných lidí na zimu. Měli by mít možnost se vevnitř ohřát.

Pravidla

Záměrně jednoduchá pravidla umožňují účastníkům plně se soustředit na předávání ztížených informací. Pravidlo o pravidelném střídání členů týmu
zaručuje, že nikdo nebude „zapomenut“ a nikdo se také neocitne v roli hráče, který je v týmu nedůležitý.

Uvedení hry

Hru jsme uvedli asi v polovině kurzu, třetina účastníků se účastnila lanových aktivit, druhá třetina měla výtvarný program a třetí skupina hrála tuto hru.
Zařadili jsme ji jako vhodný protějšek k lanovým aktivitám, při nichž vyniknou lidé s fyzickou silou nebo zkušeností s lany – Čichové pexeso vyzdvihuje jiné přednosti. Hra se rovněž hodila do jedné z dramaturgických linií kurzu, šlo o uvědomování si „jinakosti“ každého z nás a o to, že každý můžeme vynikat v něčem jiném.