Příběh druhý - následky vosího bodnutí

Zlatý hřeb programu na nízkých i vysokých lanech – lanovka. A tentokrát se vám opravdu povedla. Dlouhá, v nádherné scenérii borovic, skal a jezera. Den jako vymalovaný, slunce a blankytně modrá obloha přispívají k euforické náladě mezi účastníky i v týmu. Prostě vše je, jak má být. Dokud...

Jana, velmi sportovní, štíhlá a nebojácná účastnice, se vrhá ze startovacího bodu lanovky. Jízdu si užívá, nebojí se. Roztahuje ruce a radostně křičí.

Instruktor ovládající brzdící lano začíná brzdit, aby nenarazila do stromu na konci lanovky. Náhle ale vykřikne a lano pouští, jízda dívky se zrychluje a během pár sekund naráží do stromu. Jistič nechápavě zírá na lano a drží se za ruku, která mu začíná lehce otékat. Vosa bzučivě odlétá pryč a dílo zkázy, které za sebou zanechala, ji evidentně vůbec netrápí.

Naštěstí zjišťujete, že to není zdaleka tak hrozné, jak se na první pohled zdálo. Janu sundali z konce lanovky, říká že je v pořádku, jen se trochu lekla. Ale rozhodně chce pokračovat v programu, jejich skupina přeci musí vyhrát! Jistič je dost špatný z toho, co způsobil, ale alergický na vosí štípnutí naštěstí není. Ještě jednou se ujišťujete, že Jana je v pořádku – říká že jí nic nebolí, chce soutěžit dál.

Co uděláte? Necháte program pokračovat dál, tak jak je naplánováno? Nebo program přerušíte? Či z něj Janu vynecháte? V případě že ano, jak se o ni postaráte?

Dejme tomu, že jste se rozhodli program nechat běžet a Janu s ním. Protože jste si ale vědomi rizika přemotivovanosti a ignorování vlastní bolesti a slabosti, zaúkolujete jednoho instruktora a jednoho člena týmu, ve kterém Jana je, aby na ní dávali pozor a sledovali ji.
Zhruba po hodině za vámi také instruktor přichází s tím, že Jana se mu nezdá úplně v pořádku. A má pravdu - když k ní přicházíte, sedí na zemi a stěžuje si, že se cítí slabá a je jí zima. Cítí bolest břicha v místě, kde narazila do stromu. Napadne vás se jí na břicho podívat, a v pravém podžebří vidíte celkem velkou modřinu, podlitinu. Když se na Janu podíváte pořádně, všimnete si že je bledá a trochu se třese.

Co Janě hrozí? Co uděláte? Vezmete Janu do auta a pojedete do nemocnice? Nebo snad zavoláte záchranku?

Co se děje?
Mechanismus úrazu i projevy ukazují na vnitřní krvácení – při nárazu dívky na strom došlo k vnitřnímu zranění, které na venek není vidět. Krev uniká dovnitř, do dutiny břišní. Je to život ohrožující stav.
Prvním projevem může být zrychlující se puls, srdce se snaží rychlejší akcí vyrovnat snižující se tlak v cévním řečišti. Toto zrychlování není na začátku příliš patrné. Zdravý a trénovaný člověk má v klidu pulz nízký a jeho zvýšení si nemusíme všimnout. Protože tlak krve zatím nekolísá, žádné další příznaky nejsou.

Krev ale nadále uniká z cév a tělo její tok přesměrovává do životně důležitých orgánů. Mizí tedy krev z kůže a svalů, což vede k tomu že zraněný je bledý, slabý, je mu zima. Dále se krev stahuje i z trávicího traktu, což může vést k nevolnosti až zvracení. Pokud se ztratí hodně krve, začíná chybět i v mozku, člověk je tedy apatický, malátný, může se mu točit hlava a může omdlévat. Při dalších ztrátách krve ztrácí zraněný vědomí.

Nárazy, kopance a údery do břicha – to vše může způsobit vnitřní krvácení. Kupodivu nárazy do boků jsou rizikovější než přímo doprostřed. Jen lékař s ultrazvukem může posoudit, zda k nějakému poranění uvnitř došlo, nebo ne. Proto je důležité dopravit zraněného do nemocnice, a to co nejrychleji. V okamžitu, kdy se projeví příznaky, může již být pozdě.

Co tedy správně dělat?

1.Krok - Rozhlédni se:
Opatrně sundat Janu z lanovky a zamyslet se nad způsobem jištění dalších jezdců.
Zjistit mechanismus úrazu - Janu v klidu posadit a vyptat se, kam se přesně praštila, jak moc, a co jí bolí.

2.Krok - Reaguj:
Zjistili jste, že Jana odpovídá a nikde masivně nekrvácí, základní životní funkce tudíž (zatím) jsou zachovány.

3.Krok - Rozmýšlej:
Při nárazu do oblečené části těla je nutné se na místo podívat. Jana je vyladěná závodit, otázku jestli to bolí je tedy vhodné položit až po uklidnění. Je dobré průběžně sledovat puls a vyhodnocovat jeho trend. Pokud ale z mechanismu úrazu jasně vyplynul prudký náraz do břicha, je vhodné být raději pesimistou a zavolat záchranku. Navíc pokud břicho bolí a je tam modřina, není o čem diskutovat.

Janu položíme na zem, necháme jí ať si vybere takovou polohu, která je jí příjemná. Zavoláme záchranku a Janu co nejlépe zateplíme. Tepelný komfort je v tomto případě velmi důležitý, může pomoci Janě přežít, přestože to zatím tak dramaticky nevypadá. Byť mírný chlad snižuje srážlivost krve a zvyšuje krevní ztráty! Nedáme jí nic napít, přestože si bude možná stěžovat, že má žízeň. Malé množství vody lze použít na vyplachování úst a otírání rtů. Mluvíme s ní, uklidňujeme ji a čekáme na záchranku. Rozhodně netransportujeme Janu do nemocnice vlastním autem! Záchranáři mohou začít léčit ihned na místě, v terénu. Jsou v silničním provozu rychlejší a bezpečnější. A navíc připraví doktory v nemocnici na svůj příjezd, kdežto vy se budete dohadovat s vrátným, aby vám laskavě otevřel závoru. To by mohlo stát Janu život.

Jana měla natrženou slezinu, díky rychlému zásahu záchranářů a doplnění krevního objemu nedošlo k žádnému vážnějšímu poškození. Operace nebyla potřeba a Jana byla po týdnu propuštěna z nemocnice.