Měli jste na akci nějaký skoroprůšvih? Chcete umožnit jiným poučit se z Vaší zkušenosti? Zašlete nám svůj příběh!
Nikdo z nás nemá tolik času, aby se učil z chyb vlastních. Učme se z chyb jiných!
Přirozenou součástí zážitkové pedagogiky je RIZIKO. Fenomén nejistoty výsledku je základní ingrediencí dobrodružství a pobyt či pohyb na příslovečné „hraně“ přispívá rozvoji osobnosti, je to prostor pro naše učení.
Všichni však cítíme, že skok za hranu může přinést více škody než užitku. Proto je užitečné zabývat se fenoménem rizika i po zcela praktické stránce: měli bychom umět rizika rozpoznávat, hodnotit a řídit. To neznamená rizikové faktory za každou cenu odstraňovat činit programy zážitkových kurzů stále bezpečnější. Takovým přístupem obor zahubíme.
Podstatou řízení rizika je hledání rovnováhy zisku a prohry, chcete-li závažnosti důsledků, která rizika mohou přinést. Práce s rizikem je dovednost, které se lze naučit. A v tomto směru není lepší metody než učení ze zkušenosti vlastní i té zprostředkované. Proto na těchto stránkách přinášíme příběhy z prostředí zážitkových kurzů, které možná nevyústili ve fatální nehodu, ale měli k ní hodně blízko. Říkejme jim skoroprůšvihy a učme se z nich.
Stěžejním bodem teambuildingového programu pro 80 účastníků byl volně strukturovaný program, během něhož se účastníci dle vlastní vůle a chuti pohybovali po okolí střediska a využívali nabídky řady různých aktivit. Jednou z nich byl i lanový park, který byl postaven skupinou instruktorů jeden den před zahájením celé akce.
Týdenní kurz pro studenty mezinárodní základní i střední školy probíhal na Slovensku. Součástí programu bylo i skalní lezení. Vhodný terén byl nalezen mimo středisko ve vzdálenějším okolí. Dojít tam představovalo cca 1,5-2hod túru přes les a dále po horském hřebeni po značené turistické stezce, v několika exponovaných místech bylo na stezce instalováno lanové zábradlí.
Přáním zadavatele bylo uspořádat celofiremní akci pro zaměstnance, hlavní náplní měla být zábavně-relaxační olympiáda soutěžních týmů. Jednou z disciplín byla i tzv. Moai – model dřevěné „sochy“, který se musí pohybovat po vymezené dráze bez toho, aby jej někdo přímo držel či jinak ovládal.
Situace: praktický výcvik pro garanty lanových programů, slunečný jarní den
Incident: výcvik garantů lanových programů, tedy instruktorů oprávněný ke stavbě a vedení těchto programů, probíhal v okolí starého a nevyužívaného lomu.
Součástí programu kurzu byla i „expedice“ – přeplutí plochy Lipenské přehrady na mořských kajacích. Skupina (cca 30 osob) se shromáždila na břehu, vodácká půjčovna dovezla kajaky. Na místě se ukázalo, že půjčovna nebyla schopna zajistit dostatečné množství mořských kajaků, proto je doplnila do potřebného počtu (cca 1 polovina všech lodí) kajaky typu „rodeo“ (tedy krátký bachratý kajak určený pro jízdu v peřejích, zcela nevhodný na dlouhou plavbu po jezeře).
Jako jeden ze zážitkových vrcholů instruktoři naplánovali paralelní lanovku: dva účastníci, dědeček/babička a vnouček/vnučka sjedou každý po svém laně a „sejdou“ se u ve společném bodě, rozuměj u jednoho stromu.
Instruktoři kurzu předem vyjednali návštěvu nedaleké farmy. Tři dny před programem jim však farmář sdělil, že nemůže na farmě v dohodnutou dobu být, ale zároveň potvrdil že návštěva je možná a může proběhnout, na věci údajně dohlédne jeho sedmdesátiletá matka. Jeden z instruktorů farmu navštívil v předstihu, farmář jej seznámil, jak „zacházet“ s poníkem, který měl být zlatým hřebem programu: vyjížďka dětí v sedle.
Pro účastníky kurz byl připraven park Nízkých lanových překážek, lana jsou uvázána na stromy ve vzrostlém smrkovém lese. Účastníci jsou rozděleni do menších skupin (5-6 lidí na skupinu), postupně procházejí různé překážky za doprovodu instruktora.
Lektor a konzultant v oblasti profesního vzdělávání, instruktor Prázdninové školy Lipnice (členem od roku 1996), člen Správní rady PŠL 2003-2008. Koordinátor bezpečnosti ve společnostech Outward Bound Česká Cesta a Prázdninová škola Lipnice. Zabývá se rozvojem kultury řízení rizika v oblasti zážitkové pedagogiky.
