Exkurz na mlhavou hranici mezi motivací a manipulací

Situace:
letní pobytový kurz, zaměřený na sebepoznání. Úvod do „večírkového“ programu s prvky surrealismu
Incident:
Večírek začal motivační scénkou velmi bizarního charakteru, která jemně sklouzávala k dekadenci a temnějším stránkám osobnosti. Vyvrcholením pak byl ne zcela plánovaný veřejný akt ostříhání vlasů dvou instruktorů, tedy určité překročení hranice zásahu do tělesné stránky existence. U účastníků toto vyvolalo buď reakce následování anebo naopak zřetelné rozpaky, část účastníků se do programu vůbec nezapojila. Během programu byl nalezen osamělý účastník s projevy dekompenzace, vnitřního strachu i agrese ze vzniklé situace: k sobě i okolí. Následné kroky krizové intervence vedly k uklidnění a stabilizaci účastníka, celá situace byla reflektována další den na pravidelném komunitním sezení.

Příčina:
• Příliš sugestivní motivační prvky během programu, podcenění jejich možných dopadů
• Ponechání účastníků odmítajících program jejich „vlastnímu osudu“

Návrhy prevence:
• Pojmenovat možná rizika programu a shodnout se na formě a očekáváních od motivační scénky
• Zajistit monitoring a podporu účastníkům, kteří se programu odmítnou zúčastnit.
A celkové poučení:
…považuje se za dobrý standard zážitkových kurzů „vychýlit účastníky z jejich rovnováhy“. V drsnější a poněkud populisticky nadřazené rovině to vyjadřuje heslo „nejdřív je třeba účastníkům ublížit, abychom jim mohli pomoct“. Kde bereme jistotu, že účastníci pomoc právě v této formě potřebují? Ublížit je snadné, umění pomoci už vyžaduje nejen tituly, ale zejména zkušenosti. A někde v podloží pokoru a respekt k osobnosti člověka. Téma psychické bezpečnosti bývá opakovaně předmětem diskuzí, které zůstávají nejčastěji s otevřeným koncem. Úvaha nevolá po zákazu „experimentálních“ programů, ale po jisté uvážlivosti a především sdílení podobných příhod, které nás může na podobné situace alespoň nějak připravit.