Nízké lanové překážky

Situace:
zážitkový kurz pro žáky praktické školy, říjen, probíhá program Nízké lanové překážky
Incident:
Pro účastníky kurz byl připraven park Nízkých lanových překážek, lana jsou uvázána na stromy ve vzrostlém smrkovém lese. Účastníci jsou rozděleni do menších skupin (5-6 lidí na skupinu), postupně procházejí různé překážky za doprovodu instruktora. Ten má na starost kromě celkové facilitace programu především bezpečnost účastníků: účastníci se jistí vzájemně tzv. spottingem (účastník na překážce je obklopen skupinou „jističů“, kteří mu věnují plnou pozornost a jsou připraveni v takovém postoji, aby mohli zachytit či zpomalit případný pád účastníka z překážky dolů). Jednomu z instruktorů se nedaří svoji skupinu „zvládnout“, účastníci nedbají jeho pokynů a málo se koncentrují na program, především na vzájemné zajištění bezpečnosti. V jednu chvíli se od skupiny odpoutá jeden z účastníků a začne po druhých bez varování házet šišky. Ti přirozeně reagují, snaží se vyhnout letícím šiškám a zcela zapomenou na jištění účastnice, která právě zdolává překážku. V tomto okamžiku účastnice padá přímo na záda z výšky cca 80cm. Dívka si stěžuje na bolest v oblasti páteře, je proto převezena k nemocničnímu ošetření, které vyústí v diagnózu pohmoždění hrudní páteře.
Příčiny:
• podcenění dynamiky chování skupiny účastníků: specifická cílová skupina žáků praktických škol vyžaduje často specifický, tj. důraznější nebo dokonce autoritativnější přístup
• přecenění kapacity instruktorského zabezpečení programu: přestože pravidlo jednoho instruktora na skupinku účastníků na jedné překážce je standardem, v tomto případě se ukázalo jako nedostatečné. Nepříliš zkušená instruktorka nedokázala zvládnout skupinu. To sama rozpoznala a žádala o pomoc někoho z učitelů, avšak způsobem, který nedošel žádné odezvy, pomoc ze strany učitelů nepřišla. Instruktorka také mohla v prvních náznacích nekázně a nedbalého jištění program přerušit, popř. ukončit.
• nevyjasněnost kompetencí mezi učiteli a instruktory: pokud mají instruktoři odvádět program, který zahrnuje nezpochybnitelnou míru rizika u takto náročné skupiny, mělo by být přirozenou součástí programu i rozdělení kompetencí: instruktoři program, učitelé disciplínu
Návrhy prevence:
• vyjasnit si kompetence mezi učiteli a instruktory včetně dohody ohledně možnosti okamžitě přerušit, popř. ukončit program, pokud to situace vyžaduje
• dopředu počítat s náročností práce s touto cílovou skupinou již při plánování programu kurzu, z toho odvodit odpovídající instruktorské zajištění (počet, kvalifikace, zkušenosti)
...proč je incident významný?
Nic se nestalo, ale mohlo. I pád z malé výšky na záda může způsobit vážné poranění páteře. Je tu však i jiné hledisko: program Nízkých lanových překážek často předchází programu Vysokých lanových překážek, popř. Skalního lezení. Je to trénink na „vyšší level“, při kterém se účastníci někdy jistí navzájem některou z horolezeckých technik (pod dohledem instruktora). Osvojení si správných návyků z jištění Nízkých lanových překážek je předpokladem pro zvládnutí jištění na Vysokých překážkách (povely, komunikace, pozornost aj.). Opačný přístup, tj. osvojení si špatných návyků, může vyústit ve fatální nehodu. Statistika nehod, které se odehrají na umělých lezeckých stěnách vypovídá, že v absolutní většině případů jsou tyto nehody zapříčiněny nedbalostí při jištění a v pozadí této nedbalosti pak většinou stojí ztráta pozornosti, zapovídání se s okolostojícími, telefonování aj.