Pád Moai na zem
Situace: teambuildingový kurz pro 120 účastníků – „olympiáda“ soutěžních týmů
Incident:
Přáním zadavatele bylo uspořádat celofiremní akci pro zaměstnance, hlavní náplní měla být zábavně-relaxační olympiáda soutěžních týmů. Účastníci byli rozděleni do 7 týmů, v nichž se pohybovali mezi jednotlivými disciplínami. Aby systém fungoval, měl každý tým na každou disciplínu přesně vymezený časový úsek.
Jednou z disciplín byla i tzv. Moai – model dřevěné „sochy“, který se musí pohybovat po vymezené dráze bez toho, aby jej někdo přímo držel či jinak ovládal. V praxi to vypadá tak, že se z dřevěných tyčí postaví konstrukce ve tvaru písmene „A“, do něj si stoupne jeden z účastníků a takto zhotovená „socha“ se pohybuje pomocí lan, za která účastníci střídavě tahají (podobně rozpohyboval sochy na Velikonočním ostrově Pavel Pavel).
Protože měl celý program charakter soutěže, bylo nutné vymyslet systém bodování týmů včetně penalizací. V tomto případě se měřil čas a za každé došlápnutí na zem člověka, který stál uvnitř konstrukce sochy se přičítala časová penalizace. Na poslední chvíli se ukázalo, že u této aktivity nemůže být přítomen předpokládaný počet instruktorů, bylo třeba zalepit „díru“ na jiných místech programu. Instruktoři vysvětlili pravidla a všech 7 týmů se dalo do práce, stavby konstrukce. Jedna skupina se nechopila úkolu příliš aktivně, konstrukci postavilo jen několik z nich, ostatní postávali předem. Přitom už běžel čas a všechny skupina až na tuto jednu vyrazily na trať. V tu chvíli se zapojili i dosud neaktivní účastníci a se vší vážností se chopili lan. Ve snaze dohnat náskok ostatních skupin začali za lana tahat zcela nekoordinovaně i přes hlasité protesty instruktora. Po několika krocích byla socha podtržena a padla vzad i s účastníkem, který stál uvnitř konstrukce. Ten se ve snaze vyhnout penalizaci včas nepustila dopadl přímo na záda a týl hlavy. Na hlavě měl sice přilbu, ale začal si ihned stěžovat na silnou v hrudní a krční části páteře. Při jeho tělesné výšce a výšce nohou nad terénem dopadl z výšky cca 2m. Pro výraznou bolest a mechanismus úrazu byla přivolána záchranná služba. Odborné vyšetření odhalilo pohmoždění krční páteře a účastník byl propuštěn do domácího ošetření s fixačním límcem na krku.
Příčiny:
• podcenění chování skupiny: liknavý přístup na začátku, následný zápal v boji vyústil v nikým neřízenou a zbrklou akci. Odtažitý přístup účastníků v začátku mohl ukolébat pozornost instruktora, že „tady nic nehrozí“. Jeho zásah přišel, nebyl však respektován – instruktor si nezískal důvěru a respekt účastníků od samotného začátku akce
• plánování celého programu: na výše uvedeném se mohl projevit i nižší počet účastníků, než bylo původně předpokládáno, museli být odvoláni na jiné místo programu
• průběh formou paralelního závodu vedl ke zvýšení rivality mezi týmy. Rivalita a touha uspět vedla ke zbrklým a nekoordinovaným akcím
• soutěžní část aktivity zahrnovala i práci na konstrukci sochy, to vedlo účastníky i uspěchané práci a neumožňovalo jim trénink ovládání sochy
• nastavený systém penalizace a bodování vystavil účastníky stresu ze selhání (šlápnutí na zem) a přiměl je držet se konstrukce za každou cenu. Běžný obranný mechanismus člověku velí se včas konstrukce pustit a došlápnout bezpečně na zem. Zde v zápalu boje a s vědomím penalizace (zraněný účastník vědomě potvrdil) došlo k pádu k nekontrolovanému pádu na zem
Návrhy prevence:
• odpovídající plánování náročného programu pro 120 lidí a z toho vycházející nároky na personální zajištění
• nezařazovat aktivitu, která v sobě nese podobné riziko jako paralelní, téměř kontaktní soutěž týmů
• vyjmout z průběhu soutěže fázi stavby sochy, věnovat účastníkům dostatečný čas na konstrukci, její prověření a trénink ovládání sochy. Do tréninku zahrnout povinné „sestoupení“ z konstrukce
• nevyvolávat další stres zařazením penalizačních pravidel, které vedou účastníky k vyšší ochotě riskovat
V čem je tento případ poučný:
samotná aktivita Moai se řadí do kategorie programů tzv. dynamix, který se s úspěchem využívá při běžném teambuildingovém kurzu, poskytuje dostatek materiálu pro rozbor práce účastníků. Poučné je především to, kterak se zvýší riziko „pouhým“ uvedením v jiném kontextu, jiných souvislostech. Znovu nás to vede k uvědomění, že faktory rizika jsou významně situační a že jednou osvojené uvádění programu nelze aplikovat přísně mechanicky. Poučením by nemělo být, že rivalita je nezdravý prvek či něco podobného. Měli bychom si z toho odnést zkušenost, že riziko je třeba průběžně vyhodnocovat a umět „číst“ danou situaci, nejlépe ještě před samotným startem. To nutně neznamená, že ubereme na atraktivitě a dobrodružnosti celého programu. Tak sportu zdar!
